České vinyly dobývají srdce dýdžejů

Gramofonový trh prožívá velký rozmach. Za posledních deset let je zájem o analogové gramodesky absolutně nejvyšší. Kdysi skomírající odvětví postavily na nohy retro vlna, styl techno a zájem o přirozený zvuk.
Společnost GZ Digital Media Loděnice loni prodala bezmála čtyři milióny vinylů. Přitom v roce 1994 jich bylo vyrobeno jen 300 tisíc. GZ Digital Media ale měla kapacitu na 15 miliónů desek.
“Od té doby výroba trvale stoupá. Možná využijeme celou firemní kapacitu, která nyní představuje přes 5 miliónů kusů desek za rok,” tvrdí generální ředitel GZ Digital Media Zdeněk Pelc. Na tak vysokou produkci ale nestačí domácí trh, kde zůstává jediné procento z celkové roční produkce firmy.
Takřka všechny gramodesky jsou určeny pro trhy zemí Evropské unie, USA, Japonska a také Austrálie. “Obdobné exportní zaměření u “vinylářů” v Evropě nenajdete. Všichni se orientují na místní trh,” tvrdí Zdeněk Pelc. GZ Digital Media je ve střední a východní Evropy jediným výrobcem vinylových desek.
Tanec v drážkách
V Loděnicích lisují různé hudební styly, ale převažují house, techno a moderní pop music. Zbytek je směsicí rocku, metalu a klasiky. Nejoblíbenějším formátem je stále klasická černá deska o průměru 30 centimetrů (LP), a pak 17centimetrový singl. Jen menší část zákazníků chce barevné desky nebo pictury records, což jsou desky s předem nadefinovaným obrázkem.
Výrobce se musí spokojit se zařízením, které pochází z dob největší slávy, kdy v Loděnicích lisovali i patnáct miliónů kusů vinylů. Většina producentů ale nadále spoléhá na původní technologii. Brání se velkým investicím.
Současný boom ale nemusí trvat věčně. A to, jak dlouho se ještě bude z vinylů hrát, neumí nikdo odhadnout. V GZ Digital Media navíc říkají, že ani neznají výrobce nových zařízení, a tak každý musí vydržet s tím, co má. Generální ředitel Pelc se ale netají, že i se starým vybavením se dá dobře vydělávat. Podnik profituje hlavně ze své pověsti.
DJ Blue chce klasiku
Retro vlna vzbudila zájem hlavně mezi dýdžeji. Pavel Trnka z obchodní společnosti Vinyl.cz odhaduje, že v zemi hraje na diskotékách až čtyři tisíce dýdžejů. “Dávají vale MP3 a CD a pouštějí desky,” říká Trnka. Nejčastěji se na jejich gramofonech točí dvanáctipalcové desky, na nichž vychází moderní techno.
Odborníci sice tvrdí, že není nad digitální záznam, ale dýdžejové trvají na svém: “Z desek dostáváme větší dynamiku i kvalitu. Dobře se s nimi pracuje,” myslí si Tomáš Ondra z agentury Store Zlín, která spolupracuje s patnácti zahraničními dýdžeji a pomáhá jim doplňovat archív desek.
Převážně z vinylů hrál v polovině března i osmadvacetiletý Michal Bureš alias DJ Blue. Právě s nimi ve Frenštátu pod Radhoštěm překonal světový rekord v pouštění reprodukované hudby.
Michal Bureš stál za gramofony více než 80 hodin. Dosavadní oficiálně uznávaný rekord zatím patří americkému DJ Martinu Bossovi, který v roce 2001 odehrál vystoupení dlouhé 74 hodin. DJ Blue potřeboval k pokoření světového rekordu 1635 gramofonových desek a kompaktních disků.
Bez gramofonů to nejde
Většina profesionálních dýdžejů a klubů používá značku Technics. Existují ale i další (a většinou levnější) přístroje, jako jsou třeba Gemini, Vestax, Kam, Numark. Jak ale uvádí Pavel Trnka z Vinyl.cz, ty už zdaleka nedosahují popularity a kvality produktu Technics.
Dýdžejské gramofony mají vesměs přímý náhon (direct drive) a jsou odolnější proti vibracím. Tvrdé parametry už nemusí splňovat “běžný” gramofon.
Jejich výroba vydržela i v Česku. Firma SEV Litovel, největší výrobce gramofonů ve střední Evropě, za poslední čtyři roky zdvojnásobila produkci gramofonů na nynějších 30 tisíc kusů ročně. Přitom ještě v polovině devadesátých let nebylo jisté, zda výroba gramofonů v Česku zůstane.
Firma vyrábí exkluzívně pro rakouskou Audio Tuning, která gramofony distribuuje pod značkou Pro-Jet do více než padesáti zemí. Nejsou to ale jen dýdžejové, kdo tvrdí, že stařičký analogový záznam má své přednosti. Podle ředitele SEV Litovel Jiřího Mencla se dnešní gramofony vyrovnají CD přehrávačům.

Hospodářské noviny, 26. 4. 2004, autor: Stanislav Šetina