Konkurence na trhu dívčích magazínů vede k nedostatku diferenciace mezi jednotlivými tituly, a to vše v době, kdy se spotřebitel v hledání informací, ale i klepů stále více obrací k internetu nebo televizi.
Distribuce dívčích titulů stále klesá. Pokles za posledních šest měsíců (do prosince 2003) nyní podle ABC činí 4,7 %. Lídr sektoru, Sugar, se propadl ze svých nejlepších 485 tisíc na 291 tisíc. Dvojka v dívčích časopisech, Bliss, prodávala v roce 1997 kontinuálně v období šesti měsíců více než 400 tisíc výtisků. Nyní je jich za stejné období pouze 241 tisíc. Cosmogirl není výjimkou. Její náklad se propadl na 198 tisíc.
Nevnímají rozdíl
Ředitel Starcom MediaVest Ian Tournes říká: „Opravdu není mnoho rozdílů v tom, co jednotlivé tituly dělají či nabízejí. Je to docela formulkovitý trh. Jediná odlišnost mezi těmito časopisy je, na jaké životní období jsou zaměřeny. Většina vydavatelů, zejména IPC a Emap, se snaží zaujmout postoj ‚od kolébky po hrob‘. Osloví čtenáře svými časopisy docela brzo a potom se ho snaží provázet různými životními obdobími.“
Emap začíná u čtenářů s J-17, pak je přemístí k Bliss a posléze k New Woman. IPC začíná u čtrnáctiletých s Mizz a pak je přehodí na Marie Claire a InStyle. Hachette Filipacchi vydává Sugar, ale má i Elle Girl jako vyšší stupínek k časopisům Elle, B a Red.
Mark Schmid, senior konzultant Porter Novelli, tvrdí, že tituly prezentují stejné zájmy, a je tedy nevyhnutelné, aby se vzájemně velmi podobaly v tom, jak jsou napsány či jak se chovají k určitým skupinám klientů. „Časopisy pro tzv. teens jsou opravdu tvrdým oříškem. Pokud totiž vaše značka není z kategorie kosmetiky, mobilních telefonů, nealkoholických nápojů nebo módy, potřebujete ji spojit s něčím takovým. S módou nebo hudbou, a to velice invenční cestou, tak abyste tyto problémy prolomili.“
