Éru Bílé labutě vystřídaly hypermarkety

To, co před pětašedesáti lety zajímalo celou republiku, by dnes už jen těžko někoho vzrušilo.
Zázrak na Poříčí. Pod takovým titulkem tehdy noviny přinesly zprávu, že byla otevřena Bílá labuť – první velký moderní pražský obchodní dům. Na tu slávu tehdy čekaly v zástupech tisíce lidí. Jen tři dny poté, co Československo obsadila Hitlerova vojska.
Hned po otevření se obchodní dům stal velkou atrakcí, do níž se chodilo nejen na nákupy, ale také na exkurse s výkladem. Bylo co obdivovat. Autoři díla – Josef Hrubý a Josef Kittrich – dali do projektu vše, co pochytili doma i ve světě. Hlavní atrakce? Jezdící schody.
„Dnes, když už je v republice sto čtyřicet pět hypermarketů, by otevření dalšího nového nebylo žádné unikum. Možná jen pro nejbližší okolí,“ tvrdí Zdeněk Skála, vedoucí výzkumu maloobchodu z pražské společnosti Incoma.
Jenže tehdy se reklamním sloganem – když do Prahy, vždy do Bílé labutě – léta řídili mnozí Češi. Díky ní se mnozí lidé začali učit nakupovat veškeré zboží sice pod jednou střechou, ale na více patrech. Bílá Labuť zůstala dlouho jediným plnosortimentním obchodním domem v Praze. Až do roku 1975, kdy byly otevřeny Kotva a Máj. Nikdy se ale nestala tím, o čem snili tehdejší majitelé Brouk a Babka – luxusním domem pro vyšší společenské vrstvy. Naopak.
„To, že se Bílá labuť otevírala právě v březnu 1939, byla jen souhra okolností. Rozhodnutí o její výstavbě padlo uprostřed třicátých let – jednak pod vlivem amerických zkušeností, jednak jako reakce na konec světové hospodářské krize,“ říká historik Vlastimil Lacina, který se specializuje na hospodářské dějiny meziválečné republiky.
Až do té doby v tehdejším Československu byly jen tradiční obchody. K nim ve dvacátých letech – opět pod vlivem zahraničních vzorů – přibyly specializované prodejny některých velkých podniků. Tehdy se ve městech s více než 50 tisíci obyvateli například objevily obchody obuvnické firmy Baťa.
„Bílá labuť byla daleko největší, nejlépe uspořádaná i nejmoderněji vedená a představovala ve střední Evropě skutečnou špičku,“ tvrdí Lacina. Něco srovnatelného měli podle něj jen v Berlíně, Vídeň byla za námi. „Podařilo se zachytit vlnu, která jen o malinko dříve přinesla obdobné obchody do Velké Británie a Francie. Nový trend přicházel z USA. Tam se definitivně prosadil hned po 1. světové válce, v době zlatého věku americké ekonomiky,“ připomíná Lacina.
Významným impulsem podle něho ale byla i hospodářská krize. Ta nemilosrdně zlikvidovala mnoho drobných obchodů, zatímco ty, za nimiž stál silný kapitál, přežily. Stavbě prvního skutečného obchodního domu v ČR dokonce předcházely teoretické ekonomické studie na toto téma.
Dnes obchodním domům, jako je Bílá labuť, zákazníci ubývají. Stále více lidí dává přednost nákupům v hypermarketech za městem. Potvrzují to výzkumy společnosti Incoma.
„Stále více lidí láká moderní styl nakupování v hypermarketech, vzdálenost jim nevadí, jsou mobilní. Nakoupí rychle, efektivně, na čtrnáct dní dopředu, za slušné ceny a kvalitu, mají tu i zábavu. A mají kde zaparkovat,“ vysvětlil Skála. „A to nás ještě čeká rozvoj vnitroměstských hypermarketových center, jaké již stojí v Praze na Smíchově,“ upozorňuje.
Tvrdá konkurence posledních let donutila současné majitele Bílé labutě ke změně. Společnost Rephana, která dům od roku 1992 vlastní, hodlá převzít strategii obchodních domů v centrech západoevropských měst a Bílou labuť do budoucna zaměřit spíše na luxusní sortiment. Jak si to představovali původní vlastníci.

Hospodářské noviny, 18. 3. 2004, autor: Josef Pravec, Adéla Čtvrtečková