Ve Francii si lze stěžovat na sexistickou reklamu

Americké reakce na letmé odhalení pravého ňadra Janet Jacksonové nemohly nevyvolat ve Francii pobavení. “Vteřina, která otřásla Amerikou,” napsal nedělník Le Journal du Dimanche, zatímco Le Figaro rozebíral skutečnost, že poodhalená zpěvačka předstihla napadená dvojčata Světového obchodního centra na žebříčku nejvyhledávanějších záběrů na internetu. V jiné rovině ale starost o morálku prokázala minulý týden i Francie.
Počínaje pátkem je k dispozici telefonní číslo a běžná i elektronická adresa, na nichž si může každý Francouz stěžovat, pokud se mu bude nějaká reklama zdát příliš sexistická. Postaral se o to úřad státní tajemnice pro rovnoprávnost a rovnost pracovních příležitostí Nicole Amelineové.
Ta už v listopadu podepsala se šéfem rady pro reklamu dohodu, která by měla zabránit šíření reklamy, jež by mohla být vykládána jako “diskriminační vůči osobám nebo skupinám osob kvůli jejich pohlaví nebo jejich skutečné či domnělé sexuální orientaci”.
Přes tuto velmi obecnou formulaci je zjevné, že důvodem opatření je obraz ženy v reklamě – ať už jde o stereotypy typu ženušky, která myslí jen na to, co dobrého by manželovi uvařila, nebo o využívání ženské nahoty.
V posledních měsících vzbudily pohoršení ženských (nejen feministických) organizací zvlášť dvě reklamy na spodní prádlo, z nichž jednu nakonec rada pro reklamu na žádost bývalé ministryně pro rodinu Segolene Royalové stáhla. Tři dívky na ní předváděly prádlo Sloggi u tyčí, jaké bývají ve striptýzových barech.
Jde ovšem o kapku v moři, protože ženská (polo)nahota je na reklamách skoro všudypřítomná. Podle průzkumů to vadí dvěma třetinám žen a třetině mužů. Nespokojenci tedy teď mají kde si stěžovat.
Amelineová chce zveřejnit výsledky své iniciativy 8. března, na Mezinárodní den žen. Posuzování obsahu reklam může být ale ošidné. “Někdy je těžké říct, kde končí estetismus a kde začíná machismus,” napsal nedávno jeden list.
Někteří nespokojenci už začali věc řešit po svém. Počínaje podzimem se v pařížském metru uskutečnilo několik akcí, při nichž skupinky mladých lidí ničily nebo přemalovávaly velké reklamní panely na nástupištích. Řada reklam na dámské prádlo byla pomalována nápisy “sexistické”. Tyto kampaně, mezi jejichž účastníky byly i mladé feministky, byly celkově zaměřeny šířeji – proti konzumní společnosti jako takové.
Snahu čelit problému pozitivním způsobem prokazuje Sdružení novinářek, které už od roku 1998 každoročně uděluje cenu za nejméně sexistickou reklamu.