Na špatných základech se nedá stavět

Veřejnoprávní televize není v záviděníhodné situaci: za poslední roky se v ní mění generální ředitelé jak na běžicím pásu. Nestabilita vrcholového vedení bývá často pohromou pro každou instituci. Pro televizi, která je v průsečíku politických i ekonomických zájmů, má zemětřesení ve vrcholovém managementu ještě horší důsledky. Výměny se odrazily i v hospodaření: televize, jež v polovině devadesátých let měla stamilionové rezervy, dnes hospodaří se schodkem kolem tři čtvrti miliardy. Přechází na úsporný režim, který se v druhém pololetí může proměnit v krizi. Celý segment nezávislých tvůrců pracujících na zakázkách pro ČT je existenčně ohrožen. V Parlamentu se v současné době projednávají novely zákonů, které by ČT měly přinést dodatečné finanční prostředky a upravit postavení Rady ČT a generálního ředitele. Zdá se, že v otázce financování se shoda blíží: postupně, do roku 2010, se bude zvyšovat koncesionářský poplatek a snižovat podíl reklamy ve vysílání ČT. Novelu zákona o ČT, která měnila postavení Rady ČT a generálního ředitele, ministr kultury Dostál stáhl z projednávání. Posilovala pozici Rady a ztěžovala její odvolání tím, že dělila pravomoc jmenovat členy Rady mezi Sněmovnu, Senát a premiéra. Jenže ani všichni poslanci vládní koalice pro takovou změnu nechtějí hlasovat. Přitom novela zdaleka nedává ČT potřebnou nezávislost. Rada má být po zvolení od Parlamentu oddělena čínskou zdí: odvolávat radní by měl pouze soud na základě přesně stanovených pravidel. Stejně tak by měl být neodvolatelný ředitel. Teprve ředitel, který bude mít ze zákona pevné postavení, může úspěšně zreformovat instituci, v níž každá změna okamžitě vyvolává všemožné tlaky od politiků i od lobbistů. A jedině Rada, kterou politici nemohou odvolat na základě nesouhlasu s výroční zprávou, může ředitele účinně chránit.

Ekonom, 19. 2. 2004, autor: (VZ)