Koncesionářské poplatky horkým tématem

Při diskusi o osudu České televize často slyšíme pochybnosti o tom, co to vlastně jsou veřejnoprávní média a proč by se měla platit z koncesionářských poplatků. Odpověď na první otázku není složitá, na druhou ano. Rozhlas a posléze televize vznikaly jako státní monopol – soukromě podnikat se v této oblasti nesmělo. Bylo přirozené, že za program měl platit ten, kdo ho poslouchal či se díval – na začátku to byl zlomek populace. Zkušenost s nacistickou či komunistickou propagandou zase ukázala, jak zničující vliv na společnost může mít přímá státní kontrola nad médii. Veřejnoprávnost neznamená nic jiného než oddělení médií od státu. V Německu tento model prosadili po druhé světové válce spojenci. Místo státu dohlížejí na vedení rozhlasu a televize heterogenní společenské a politické skupiny. Vysílání přitom neplatí stát, ale posluchači a diváci právě formou koncesionářských poplatků. Kdo rozhoduje o tom, kolik se má platit? Bude-li o tom rozhodovat Parlament, média se z politického ovlivňování nedostanou, viz zápas o ČT. V Německu o tom rozhoduje KEF, komise stanovující finanční potřeby veřejnoprávních médií. Protože se federální média zřizují smlouvou mezi zeměmi (opět po zkušenostech s centralizovaným hitlerovským Německem), navržený poplatek musí nakonec schválit předsedové zemských vlád. Od 1. 5. 2005 má být zvýšen o 1,09 eura na 17,24 eura, což je 5,3 krát víc než v ČR. Vstup soukromých médií do oboru vedl i v Německu ke zpochybňování koncesionářských poplatků. Ovšem zatím pochybovači nenalézají masovou podporu. I když se samozřejmě nedá tvrdit, že by německá veřejnoprávní média byla úplně zbavena všech politických vlivů, přece jsou výstavní skříní nové demokracie. Protože vzpomínka na časy, kdy média řídily politické strany, je zejména v bývalé NDR stále živá, veřejnost si svobody médií cení.

Ekonom, 26.2. 2004, Autor: (VZ)