Koncesionářský poplatek v rukou poslanců

Tento týden by se měl kulturní a vzdělávací výbor Poslanecké sněmovny konečně vyjádřit k vládní novele zákona č. 252/94 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, které z větší části financují provoz Českého rozhlasu a České televize. V souladu se svým programovým prohlášením vláda navrhuje zvýšit poplatky u rozhlasu z 37 na 45 korun a u televize ze 75 na 95 korun. Kromě toho chce novela rozšířit limit reklamy v ČT z jednoho na tři procenta vysílacího času. Vláda argumentuje tím, že stagnace příjmů při průběžně rostoucí cenové hladině může nepříznivě ovlivnit rozsah a kvalitu poskytované veřejné služby. I když dnes poslanci napříč politickým spektrem uznávají, že s financemi ČT je třeba něco udělat, aby naše televize veřejné služby neupadla do dluhů a do závislosti na státních dotacích, jednota o tom, jak situaci řešit, není ani v řadách vládní koalice. Například předseda mediální komise lidovec Jaromír Talíř se staví proti tomu, aby se zvyšoval limit reklamy v ČT na tři procenta. Existují rozbory o tom, že ČT by zvýšenou kvótu stejně nenaplnila, a že příjmy z reklamy by pro ni vzrostly sotva o třetinu současné miliardy. Ve výboru se objevil také návrh, aby reklama zcela zmizela z programů ČT za cenu, že poplatek se postupně zvýší ne na 95, ale na 130 korun. To by sice vyřešilo okamžitý problém ČT, ale na druhé straně by to přidělalo vrásky reklamním agenturám, které by musely čelit bloku jednotné obchodní politiky komerčních televizí Nova a Prima. Bude zajímavé sledovat, jak se poslanci postaví k návrhu tzv. indexace poplatku, který by umožnil vládě – nikoli Parlamentu – zvýšit poplatek při meziroční míře inflace větší než 3 procenta. Pokud ovšem stát chce, aby se Česká televize a Český rozhlas aktivně podílely na zavádění technologických inovací digitálního vysílání, pak dříve či později nějaké peníze do jejich pokladny bude muset přidat.

Ekonom, 30. 10. 2003,autor: (MIŠ)