MP3 a autorské právo

Problémy s dodržováním zákona při šíření hudby na internetu se týkají děl, k nimž dosud nevypršela příslušná majetková autorská práva či práva s nimi související. V MP3 formátu se to týká naprosté většiny případů.
Je přitom nutné rozlišovat mezi zpřístupňováním hudby veřejnosti prostřednictvím internetu – šířením formou vystavování či přesunem dat z vašeho počítače jinam, takzvaný upload či sdílení – a jejich rozmnožováním při stahování z internetu (download).
Jakékoli zpřístupnění hudby prostřednictvím internetu je autorským zákonem chápáno jako užití autorského díla (§ 18 odstavce 1 a 2 zákona č. 121/2000 Sb.). Proto k takovému zpřístupnění musí autor nebo jiná oprávněná osoba udělit souhlas – autorskoprávní licenci. Bez ní jde o zásah do autorského práva a ten, kdo toto dílo neoprávněně zpřístupní, může čelit důsledkům. V lepším případě může jít o přestupek, v horším o trestný čin.
Stažením MP3 z internetu dojde podle zákona k rozmnožení tohoto díla. Avšak na rozdíl od zpřístupnění je v naprosté většině případů stažení (download) kryto výjimkou z autorského zákona (§ 30 odst. 2). Podle ní je možné si bez souhlasu autora či jiné oprávněné osoby zhotovit pro osobní potřebu jednu rozmnoženinu (kopii) souboru MP3. Ta však musí být vytvořena výhradně pro osobní potřebu (tedy například ne pro vnitřní potřebu právnické osoby či pro potřeby podnikání fyzické osoby). Kopie nesmí být ani jinak zneužita, například vypálena na CD a následně půjčována či prodávána (§ 30 odst. 4 AZ).
Co se týče skupinových sdílení hudebních knihoven na výměnných sítích (tzv. peer-to-peer či také p2p), i pro ně platí výše uvedená pravidla.
Pokud tedy koncový uživatel zpřístupní ostatním uživatelům systému p2p hudební soubory prostřednictvím svého počítače, naplňuje podstatu ustanovení o sdělování díla veřejnosti ve smyslu autorského zákona (§ 18 odst. 2). Kromě určitých velmi omezených výjimek (například volné dílo) k tomu musí mít souhlas autora či jiné oprávněné osoby.
I zde při stažení hudby dochází po-dle zákona k jejímu rozmnožení, na něž se však bude také často vztahovat už zmíněná výjimka o jedné kopii – se všemi omezeními.
Obecně tedy platí, že stahovat MP3 z internetu je (za splnění dalších podmínek) v souladu se zákonem i bez udělení souhlasu autora či jiné oprávněné osoby. Zpřístupňování hudby prostřednictvím internetu (vystavování, sdílení na p2p a podobně) však nikoliv.

Hospodářské noviny, 21.10.2003, Jiří Čermák. Autor je právník, odborník na autorské právo – [email protected]