Když chtěl Václav Havel na podzim 1997 popřát Pavlu Tigridovi k jeho osmdesátinám, musel oslavenec chvilku počkat. Prezident totiž zrovna vyjednával, kdo se stane novým ministrem zahraničí. „Ze svého života vím, že jakmile se v letopočtu objeví osmička, přinese to nějakou krizi,“ vtipkoval poté Tigrid, když se mu Havel omlouval. Pavel Tigrid, významný publicista a politik, včera ve věku pětaosmdesáti let zemřel. Jeho život byl s „osmičkovými“ historickými mezníky českého národa spjat takřka osudově. Po Mnichovu v roce 1938 musel Tigrid, vlastním jménem Schönfeld, emigrovat před nacisty. Jako oboustranný Žid by okupaci nejspíš nepřežil. V roce 1948 utíkal znovu – tentokrát před komunisty, kteří ho pasovali na zrádce národa. Jen v roce 1968 nemusel prchat před sovětskými tanky: Do Československa se totiž vrátil až v prosinci 1989. Většinu svého života tak Tigrid prožil v nuceném exilu. „Jako politický publicista kroužil kolem osmiček, které symbolizují osudové prohry českého národa, málokdy měl příležitost líčit politické příběhy se šťastným koncem. Přesto z jeho textů vyzařuje postoj životního optimisty, který se nenechá zlákat planými nadějemi, ale věří v elán, neúnavnost a odhodlání, díky nimž žádná mizérie nenastane jednou provždy,“ napsal historik Milan Drápala. Jako by šel Tigrid stále proti proudu. Když se v roce 1945 vrátil z emigrace v Británii, kde pracoval v BBC, veřejně se postavil proti násilí, které provázelo odsun sudetských Němců. Tigridova rodina přitom za okupace zahynula při holocaustu, jeho názory byly navíc proti linii, kterou prosazovala stále mocnější KSČ. „Já jsem v té době nebyl proti odsunu, ale proti principu kolektivní viny,“ vysvětloval později. I ve druhé, podstatně delší emigraci se jako publicista věnoval politickým otázkám. Podílel se na založení české redakce Svobodné Evropy, v roce 1956 začal vydávat časopis Svědectví, z něhož se stal nejvýznamnější politicko-kulturní časopis českého exilu. Rok 1968 opět ukázal, jak má Tigrid odlišný názor než tehdejší většina. Na pražské jaro se díval kriticky. „Českoslovenští reformní komunisté neměli v úmyslu nastolit pluralitní politický systém, tedy parlamentní demokracii se všemi občanskými právy a svobodami,“ napsal Tigrid ve své nejznámější knize Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu. Po listopadu 1989 se jako jeden z mála emigrantů vrátil do Československa, byl poradcem Václava Havla, ministrem kultury a angažoval se v česko-německých vztazích. Po odchodu z politiky žil střídavě ve Francii a v Česku.
Hospodářské noviny, 1.9.2003, autor: Pavel Baroch