Před 60. lety zemřel novinář Julius Fučík

V noci ze 7. na 8. září 1943 byl v berlínské věznici Plötzensee popraven komunistický novinář Julius Fučík.
“Na Fučíka mohou s obdivem snad myslit ti, kdož ho neznali a kdož se naučili klamat sebe samé. Fučík je hrdina jen v oblasti dobrodružství lidských a politických. Neumřel v nacistickém vězení za velkou myšlenku, protože velkou myšlenku nehlásal,” napsal o Fučíkovi v americkém exilu spisovatel Egon Hostovský. “Vedení KSČ vytvořilo kult národního hrdiny, ačkoli je to v rozporu s historickou pravdou. Udělalo z něj vůdce komunistického, ale i celonárodního odboje. Ve skutečnosti nebyl Fučík hrdinou odboje a už vůbec ne celonárodního. Měl posloužit pouze k tomu, aby byli skuteční hrdinové vymazáni z paměti národa,” řekl před časem v Lidových novinách politolog Rudolf Kučera, který se v 90. letech zabýval především Fučíkovým působením za okupace. Fučík do KSČ vstoupil už v při jejím založení v roce 1921, kdy mu bylo osmnáct. Rád si hrál na revolucionáře, v převleku ve stylu profesor Horák chodil po Praze už ve 30. letech, známí se mu smáli a říkali mu “dítě s plnovousem”. V době, kdy v Sovětském svazu vrcholily stalinské čistky a umíraly milióny lidí, vydal Fučík knihy oslavných reportáží V zemi, kde zítra již znamená včera a V zemi milované. Obdivoval krásné ženy, užíval si bohémský život a především měl rád sám sebe. “Říkal, že se ukrývá před policií, když prostě prchal před milenkou, která ho omrzela,” napsal Ferdinand Peroutka, který se o Fučíkovi jednou vyjádřil, že je to “příkladná nula”. Fučíkův kult pomáhala krom jiných vytvářet jeho životní družka Gusta. Nevadilo, že obraz hrdiny vznikal za pomocí lží a polopravd. Necenzurovaná podoba Reportáže psané na oprátce vyšla až v roce 1995. Veřejnost se například nikdy neměla dozvědět, že Fučík při výsleších na gestapu promluvil. “Bylo třeba začít hrát vysokou hru. “Mluvil” jsem tedy. Obrátil jsem jejich pozornost docela jiným směrem,” obhajoval se Fučík v závěrečné části knihy. Dodnes se vedou odborné spory o to, jestli Fučík posloužil gestapu k vlně zatýkání, které na čas paralyzovalo komunistický odboj. Časopis Reflex před časem citoval vzpomínku Ferdinanda Peroutky, který byl v té době také vězněn: “V roce 1943 vězňové na Pankráci vyklepávali Morseovou abecedou na zeď toto poselství: Pozor na Fučíka.” Podle politologa Rudolfa Kučery jednal Fučík za okupace neobyčejně naivně. “Podle všech svědectví se choval nezodpovědně, počínaje směšným plnovousem a konče proslulou neopatrností. Lze říci, že svými extravagancemi ohrožoval domácí odboj, což se nakonec vyplnilo. Je zřejmé, že Fučík psal Reportáž se záměrem sám sebe očistit a vytvořit o sobě heroický obraz pro budoucnost,” uvedl politolog Kučera. Po listopadu 1989 se Fučíkův kult začal hroutit pod dříve utajovanými fakty. Autor Reportáže psané na oprátce například zmizel z většiny učebnic dějepisu. “Nebyl nijak důležitý. Lidí, kteří skončili na popravišti, byly mraky,” vysvětlil to v Lidových novinách František Parkan, autor polistopadových učebnic dějepisu. Současná komunistická strana však na svém pohledu na Julia Fučíka nezměnila nic. U Fučíkovy busty před základní školou v Mostě chystá koncem týdne vzpomínkové shromáždění. Předseda KSČM Miroslav Grebeníček v proslovu ke stému výročí Fučíkova narození letos v únoru označil všechny Fučíkovy kritiky za “samozvané znalce” a “podlé nepřátele”. “Julius Fučík byl a je skutečným hrdinou,” prohlásil Grebeníček.

Hospodářské noviny, 8.9.2003, autor: Pavel Baroch