S TV reklamou pro děti spokojena třetina matek

S televizní reklamou cílenou na děti ve školním věku je spíše spokojena necelá třetina maminek, jedno procento je výrazně spokojeno. Reklama pro děti se naopak nelíbí čtvrtině maminek. Téměř polovina žen není s reklamou pro děti ani spokojena ani nespokojena. Vyplynulo to z výzkumu Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a MOSPRA – České společnosti pro propagaci a public relations. Výsledky zveřejnila Asociace komunikačních agentur.
Výzkum Názory maminek školních dětí na reklamu zahrnul 1163 úplných vyplněných dotazníků, z toho 579 respondentek mělo dítě na prvním stupni základní školy a v šesté až deváté třídě 584. Největší počet maminek byl ze Zlína, dále pocházely z Prahy a jiných českých a moravských měst.
Televizní reklama pro děti by měla být podle dotázaných maminek nápaditá, veselá a vlídná, s výchovným a vzdělávacím akcentem, pravdivá a bez agresivních prvků. Tomáš Přenosil z Dětského krizového centra však varuje, že reklama nemůže být nikdy zcela pravdivá. I když nebývá lživá, skutečnost vždy upravuje, což dítě nemusí rozeznat. “Děti jsou mnohem více manipulovatelné než dospělí,” podotkl Přenosil s tím, že zejména menší děti nevnímají komerční účel reklamy.
Výzkum ukázal, že podle 83 procent maminek školáci dokáží rozlišit reklamu od ostatních pořadů. “To určitě dokážou, ale to neznamená, že by se reklamou nenechali manipulovat,” uvedl Přenosil. Větší odolnost pak dítě podle něj získává teprve s postupujícími životními a školními zkušenostmi.
Vliv reklamy na děti vypozorovaly i maminky. Téměř polovina si myslí, že jejich děti si v posledních dvou měsících koupily nějaký výrobek pod vlivem reklamy. Především to byly sladkosti a nápoje.
Bránit před přílišným vlivem reklamy by rodiče měli děti regulováním času stráveného u televize a vypěstováním si rovnocenného partnerského vztahu se svými potomky, uvedl Přenosil. O reklamě by rodiče měli s dětmi diskutovat, vysvětlit jim, že ani neinzerované výrobky nemusí být horší, učit je, že není možné mít všechno. A případné “ústupky” dělat za odměnu.
Jednoznačně by ale rodiče neměli touhy dětí řešit až u regálu v supermarketu, dodal. Tam totiž už dospělý nemůže bez předchozí “přípravy” souboj vyhrát. Buď bude pro okolí “zlý” rodič, když vehementně a někdy až agresivně se dožadujícímu dítěti odmítne koupit vytoužený výrobek, nebo potomkovi ustoupí, a tím prohraje jednu z výchovných bitev, uzavřel Přenosil.
-čtk-