Rodina Benettonů se pomalu stahuje do ústraní

Venku přede dveřmi Luciano Benetton ukazuje na kovové ohrazení jezírka a říká: “Vidíte, ty šrouby už jsou rezaté – toho jsem si dlouho nevšiml. Teď jsem to ale zpozoroval a nechám je vyměnit”. S tímto přirovnáním charismatický podnikatel v zahradě Villa Minelli – firemního sídla ze 17. století, vysvětluje, proč se on a jeho rodina stáhnou z běžných obchodů textilního koncernu. “Doposud nemohly vedle mých sourozenců a mě proniknout opravdu silné osobnosti, protože jsme všechny klíčové pozice drželi my,” říká a v jeho očích je vidět záblesk melancholie. A koho to udivuje? Konec konců hraje Luciano ve firmě stejnou roli jako Giorgio u Armaniho či Gianfranco u Ferré. Zkrátka: Rodinní kapitalisté první třídy, jejichž firmy jsou osobně spojovány se svými zakladateli. Bylo to před 40 lety, kdy Luciano a jeho sourozenci Giuliana, Carlo a Gilberto dali dohromady své úspory, aby si koupili starý šicí stroj. Na něm začala Guiliana vyrábět barevné svetry – což byla v 60tých letech revoluce. Luciano pak na roztřeseném kole objížděl obchodníky a nabízel první kreace. Poptávka byla velká, již za dva roky založili Benettonovi vlastní firmu, rozjeli továrnu a bylo tu United Colors. Dvacet let poté byl Benetton vůbec největším textilním koncernem na světě a díky chytrému konceptu – výrobě u třetích firem a odbytem ve franšízovém řetězci, také jednou z nejziskovějších. Dnes se chtějí tvůrci od svého díla odpoutat. Zajisté v tom hraje jistou roli také věk zakladatelů. Podle Benettona to ale byla i špatná rozhodnutí v poslední době, jako například vstup do obchodu se sportovním náčiním. “Když manažeři nefungují, můžete je propustit. Vlastníky ne. Tohoto schématu se chceme vzdát,” říká. V uplynulých týdnech již Luciano a jeho sourozenci opustili své pozice ve vedení oddělení produktů (Giuliana), financí (Gilberto) a výroby (Carlo). Firmu opustí také jeho syn Marco a dvě neteře, kteří pracovali v marketinku. “Jen mě si tu nechali jako rukojmí, abych firmu doprovázel během přechodné doby,” vtipkuje Luciano a upravuje si límeček u fialového trička ze své vlastní firmy. Nadále tak zůstane prezidentem koncernu. Ani v budoucnu by neměl v managementu koncernu, na němž se rodina podílí 69 procenty, pracovat nikdo s příjmením Benetton. Namísto toho firma již na jaře zaměstnala 47letého Silvano Cassana. Nový výkonný ředitel byl v minulosti u koncernu Fiat zodpovědný za finanční služby a je považován za odborníka na odbyt. Casano si přivedl i tým manažerů, který má pro Benettony do podzimu vyvinout novou firemní strategii. Jde tedy o racionální rozhodování, Signor Luciano? “Ale prosím vás, ve hře je i egoismus. Po 40 letech práce si chci užívat volna, cestovat a dělat pěkné věci, na něž jsem doposud neměl čas,” přiznává šéf rodinné firmy Benettonů.

Hospodářské noviny, 25.7.2003, autor: Marcello Berni, Handelsblatt