Firmy upouštějí od licencovaných alb

2. 7. 2003 08:07

Nezařazené

autor:

— Mohlo by vás zajímat —

Pokáč zpívá v nové kampani: když neví mamka, poradí Partners Banka

Poradenská Partners Banka, která odstartovala 6. března, spouští od 2. dubna reklamní kampaň. Znalost značky buduje s písničkářem Pokáčem.

Reklama
vškk

Jak AI mění česká média? Čtěte v MAM 13/2024.

V polovině devadesátých let představovaly licence alb zahraničních vydavatelů stabilní položku edičního plánu domácích nahrávacích společností. V současnosti v České republice tímto způsobem vychází pouze zlomek produkce a se vstupem na jednotný evropský trh pozice regionálních licencí ještě dále oslabí. Pokles podílu licencovaných děl na celkovém počtu prodaných hudebních nosičů je zřejmý ze statistik jednotlivých vydavatelů. U hudebního vydavatelství Globus Music se za uplynulých deset let snížil z přibližně třiceti na jediné procento, obdobný je vývoj u podílu licencí na obratu a zisku společnosti. V případě Popron Music je možné sledovat přímo chronologii propadu licenčních nahrávek. V roce 1992 tvořily licence devadesát procent prodeje, o tři roky později to bylo šedesát, aby v roce 1997 představovaly již jen třicet procent celkové produkce. V současnosti s hlavičkou Popronu vycházejí již pouze u dceřiné společnosti Popron Traxx, zaměřující se na soudobé taneční techno tituly a kompilace.
Licence se mohou vyplatit více než vlastní alba
Základní podmínky licencí zůstaly navzdory propadu domácího hudebního trhu, který se odhaduje na šedesát procent za uplynulých pět let, nezměněny. Omezeny jsou regionálně a časově, nikoli počtem kopií; licenční poplatky tvoří 18 – 25 procent velkoobchodní ceny nosiče. Návratnost stávajících licencovaných nahrávek za předpokladu nulové investice do marketinku odhaduje ředitel Popronu Alan Piskač mezi jedním a třemi tisíci prodaných kusů. „Při nižším prodeji jsou rentabilnější než vlastní produkt,“ uvedl Piskač. Nejvýraznější změnou, týkající se licencí, je posun typologie takto šířených nahrávek. V první polovině devadesátých let se jednalo především o alba z katalogu firem reprezentovaných takzvanou velkou pětkou – EMI, Warner Music, BMG, Sony Music a Universal Music, které na českém trhu neměly vybudované filiálky. Po jejich založení přestaly svolení k licencím vydávat, ty začaly roli prostředníka pro vstup na trh bez oficiálního zastoupení či distribuce plnit pro menší, nezávislé vydavatelské subjekty.
Záleží na strategii hudebních firem
Politika vydavatelů není v tomto bodě jednotná. V České republice šli někteří od počátku cestou budování národní pobočky, jiní nejprve systematicky budovali povědomí o značce prostřednictvím licencí. „Dodnes se divím, že velké gramofirmy tak váhali se vstupem na českou půdu. Kdokoli měl know-how, viděl dychtivost, s níž se zdejší veřejnost hnala po značkovém zboží ze západu – a hlad po nahrávkách tu byl taky,“ neskrývá údiv hudební publicista Pavel Klusák. Uniformní není ani postup jednotlivých koncernů při vstupu na nově otevřené trhy. „Sony má dnes například v Moskvě pobočku, jejímž cílem je především získání a úspěšná exploatace domácích umělců.“ Ostatní státy bývalého SSSR, ale i Balkánu jsou řešeny licenčními smlouvami s domácími distributory. Strategie vyplývá z nízkých prodejů a vysokého podílu pirátské produkce,“ uvádí Zbyněk Knobloch, ředitel české pobočky Sony Music.
Licenční tituly byly dobrým startem
Pro tuzemské vydavatele představovaly licence významný mezník. Atraktivní zahraniční tituly pomáhaly zviditelnit jejich značku a nepřímo i jejich vlastní produkci. Vývoj některých firem by bez licencí vypadal zcela odlišně. S tím souhlasí i Alan Piskač. „V roce 1990 byla poptávka po zahraniční tvorbě značná, očekával se pokles zájmu o hudbu českou. Ten se však začal výrazněji projevovat teprve v polovině devadesátých let. Pokud by trh v roce 1990 byl nasycen zahraniční hudbou, vyvíjel by se Popron zcela jinak,“ řekl Piskač. Tomáš Uher z vydavatelství Globus rovnou připouští, že by zřejmě došlo k větší orientaci na import hudebních titulů. Licence se v ČR ve větší míře objevily po roce 1989, o rozmachu lze hovořit v letech 1991 – 1993. Po uvolnění dovozních limitů a omezení v České republice logicky existoval hlad po zahraničních nahrávkách. Přesto tento formát nepředstavoval novum: více jak dvě desetiletí se jím systematicky zabýval Supraphon, pro nějž představoval nejefektivnější způsob zacelení poptávky po zahraniční tvorbě. „Vydávat licence znamenalo regulovat, co bude k dispozici,“ vysvětluje Klusák.

Hospodářské noviny, 2.7.2003, autor: Petr Frinta

Jak AI mění česká média? Čtěte v MAM 13/2024.

Redakce MAM

Další zajímavé čtení

Aimée McLaughlin, Creative Review: „zvědavost je stále nejzásadnější vlastností novináře“

Aimée McLaughlin, Creative Review: „zvědavost je stále nejzásadnější vlastností novináře“

Povídali jsme si s Aimée McLaughlinovou, zástupkyní šéfredaktora časopisu Creative Review, který je od roku 1980 zdrojem informací o umění, reklamě a designu ve Velké Británii. Aimée se s námi podělila o své názory na to, čím je časopis jedinečný, na současné překážky v kreativním průmyslu a na to, že se poprvé stala členkou hlavní poroty Epica Awards.