Spojené státy se chystají uzavřít s Austrálií ještě letos dohodu o volném obchodu. Dvě kola jednání již proběhla a další dvě jsou plánována do konce listopadu. V centru pozornosti stojí zejména zemědělství, kdy Australanům nejde o nic menšího než o volný přístup na velký americký trh. Snaží se proto jednání urychlit a také dovést k úspěšnějšímu závěru než Chile, které si s USA vyjednalo dvanáctileté přechodné období. Proti smlouvě se však podle serveru Screen Daily staví australský mediální průmysl v čele s filmaři.
Chceme šanci, říkají umělci
Zájmy filmové branže prezentovali v polovině června Bryan Brown a Rachel Wardová, australský filmařský pár, spolu s předsedou Australské filmové komise (AFC) Kimem Daltonem 45 vládním poslancům, kteří mají k politice svých ministrů výhrady. Snažili se je přesvědčit o tom, že z mezivládní dohody je třeba vyjmout zábavní průmysl. „Chceme šanci pro australské příběhy, australské lidi, australské nápady, aby postupovali v oblasti filmu a televize kupředu společně se zbytkem světa,“ řekl Brown. Australský televizní a filmový průmysl je poměrně malý a je chráněn místními mediálními pravidly. Přibližně 55 procent hlavního vysílacího času komerčních televizí musí být věnováno australské produkci. Výroba jedné hodiny kvalitního domácího filmu ale přijde asi na 250 000 dolarů. Oproti tomu nákup amerických nejsledovanějších show představuje přibližně desetinu těchto nákladů. To je způsobeno tím, že produkční náklady nakoupených pořadů již pokryl domácí trh a mezinárodní prodej berou Američané jako bonus. Podle slovenských Hospodárskych novín se Američanům povedlo v roce 2002 prodat 63,4 procenta vyrobených programů do zahraničí.
Pozor na levnou americkou produkci
V současnosti se Austrálie připravuje na zavedení digitální multikanálové sítě, uvedl server BBC. Pro toto médium však kvóta na objem tuzemské produkce není stanovena. Kulturní organizace proto varují před vlnou levného amerického importu. Australská filmová komise tvrdí, že cokoli kromě úplné kontroly by vystavilo audiovizuální průmysl velkému riziku. „Protože je to malý průmysl, lidé pracují jak ve filmu, televizi, tak i v reklamě. To vše potřebují, aby se uživili. Takže pokud by cokoli odpadlo, nebyly by tu patrně žádné filmové školy, protože by tu nebyla oblast, kam by jejich absolventi šli pracovat,“ říká Kim Ireland, člen AFC. Ohrožení dokumentuje i fakt, že celoroční australský filmový rozpočet 100 miliónů dolarů běžně spolkne jeden hollywoodský kasovní trhák. Australský ministr obchodu Mark Vaile připouští, že jednání s USA jsou ošidná. Na potřebě dohody však trvá: „Je to jedinečná příležitost pro ekonomiku jako je Austrálie, jak se integrovat s největší ekonomikou na světě. Musíme se této šance chopit.“
Točte filmy u nás, vrátíme vám daně
Austrálie má také na podporu domácího filmového průmyslu několik daňových zvýhodnění. V devadesátých letech to byl především článek 10B daňového zákona. Ten umožňuje, aby investice do filmů natáčených zcela nebo převážně v Austrálii byly v průběhu dvou let plně odečteny z daní. Nicméně Australský daňový úřad (ATO) již několikrát odmítl nároky investorů spolupracujících s americkými studii uznat. Odvolával se přitom na to, že investice nebyly riskantní, což požaduje zákon. Bob Fisher, šéf Warner Bros, měl dokonce v e-mailu vyhrožovat členovi komise Davidu Prattovi: „Zapomeňte na to, že by naše studia někdy točila nějaký velký film v Austrálii.“ Učinil tak poté, co ATO odmítl povolit snížení daní o investice do snímku Rudá planeta (Red Planet). Stejně dopadly nároky investorů v případě filmu Moulin Rouge od 20th Century Fox. Od září roku 2001 je zavedeno průhlednější daňové zvýhodnění. Je to vlastně přímá refundace. Pokud investor utratí částku v rozpětí 15 až 50 miliónů australských dolarů (223 až 745 miliónů korun) a tato suma zároveň představuje alespoň 70 procent rozpočtu, pak má nárok na vrácení 12,5 procenta této částky zpět. Ušetří se tím okolo deseti procent celkových nákladů. Australská vláda předpokládá, že v letech 2005 až 2006 se tímto způsobem vrátí asi 30 miliónů amerických dolarů (798 miliónů korun) produkcím v celkové částce 475 miliónů. Žadatelé o kompenzaci však musí být australskými občany nebo alespoň musí mít trvalé sídlo v Austrálii.
Zvláštní dotace pro podporu filmu
Na druhou stranu se úleva netýká rozpočtů, jejichž součástí jsou vládní podpory. Mezi ně patří například fond pro pomoc filmům natáčeným v zemědělských lokalitách. Z jeho prostředků vloni úspěšně čerpala britsko-australská koprodukce filmu Kellyho Gang (The Kelly Gang – česká premiéra 4. 12. 2003), která dostala 280 000 dolarů. Dalším takovým fondem je tzv. Piaf (Production Investment Attraction Fund), jehož cílem je přilákat filmové producenty do Austrálie. Podmínkou pro získání grantu je utratit nejméně 1,9 miliónu dolarů nebo 70 procent z celkového rozpočtu právě v Austrálii.
Hospodářské noviny, 26.6.2003, autor: Adam Junek
