Tamponový tisk v reklamě

24. 2. 2003 00:02

autor:

— Mohlo by vás zajímat —

Fajn rádio si novým partnerstvím s Enterprise Esports otvírá dveře do gamingu

Fajn rádio z mediální skupiny Media Bohemia se v marketingu dlouhodobě zaměřuje na spolupráci s influencery a tiktokery z různých oblastí. Nyní prostřednictvím Enterprise Esports vstupuje do oblasti esportu a bude oslovovat milovníky gamingu.

Reklama
vškk

Jak AI mění česká média? Čtěte v MAM 13/2024.

Tamponový tisk patří spolu se sítotiskem ke dvěma tiskovým technikám, kterými je možné provádět přímé potisky reklamních a dárkových 3D předmětů. Existují samozřejmě ještě další techniky značení těchto předmětů, například mechanické nebo laserové gravírování, pískování nebo ražení fólií za tepla. Ty ovšem nejsou univerzální, to znamená, že je nelze aplikovat na všechny materiály, ze kterých jsou tyto reklamní a dárkové předměty zhotoveny, a hlavně nejde o techniky tiskové.
n Ivo Doležal
Tamponový tisk bychom mohli označit jako jednu z nejmladších tiskových technik, protože průmyslovým způsobem je využíván teprve poměrně krátkou dobu, přibližně 20 let. Jeho princip je ovšem známý už dlouho, neboť první zmínky o používání želatinových tamponů k přenosu barvy pocházejí už z 18. století. Ve Švýcarsku byla tehdy tato technologie využívána v hodinářském a keramickém průmyslu.
Princip tamponového tisku
Kdybychom měli tamponový tisk přirovnat k ostatním základním tiskovým technikám, mohli bychom ho charakterizovat jako hlubotisk kombinovaný s ofsetovým tiskem. Jeho tisková forma, nazývaná klišé nebo také štoček, má totiž základní charakteristický znak formy hlubotiskové, to znamená: Tiskové prvky jsou zahloubeny do její plochy. Na rozdíl od hlubotiskové formy, která má pravidelný rastr a sytost tištěné barvy je dána různou hloubkou jamek tiskových prvků, má klišé tamponového tisku rastr stejný jako u ofsetu, tedy sytost barvy je dána velikostí jednotlivých tiskových prvků, zatímco jejich hloubka je stejná. S ofsetem spojuje tamponový tisk i skutečnost, že barva je z tiskové formy přenášena na potiskovaný předmět pomocí tamponu ze silikonové pryže, tedy stejně jako u ofsetu se jedná o tisk nepřímý.
Než se budeme podrobněji věnovat možnostem využití tamponového tisku ve sféře reklamy a propagace, musíme se alespoň stručně zmínit o základních součástech tohoto tiskového procesu a obecně je charakterizovat. Z tohoto přehledu totiž vyplynou hlavní výhody, ale i určitá omezení tamponového tisku.
Tisková forma
Jak už bylo uvedeno, nazývá se klišé nebo také štoček a v praxi se používají dva druhy. Prvním jsou klišé, jejichž základním nosným materiálem je tenká kovová destička, na které je nanesena fotocitlivá vrstva polymeru v přibližně trojnásobné tloušťce nosiče. Tato vrstva fotopolymeru může být opět dvojího druhu, a to buď po exponování vymývatelná lihem, která je po tepelném vytvrzení vhodná i pro tisk vyšších nákladů, nebo vymývatelná vodou, určená pro malé a střední náklady. Zpracování těchto klišé probíhá standardním způsobem, to znamená, že po osvícení je fotopolymerní vrstva dopadem světla vytvrzena, nevytvrzená místa jsou potom vymyta, vytvrzená po vymytí zafixována a hotové klišé je připraveno k tisku. Tato klišé mají běžnou výdržnost přibližně 5000 tisků.
Druhou možností jsou celoocelová klišé, dodávaná výrobci v tloušťkách 0,5 a 10 mm, určená pro tisk vysokých nákladů. Klišé o tloušťce 0,5 mm jsou oboustranně potažena světlocitlivou vrstvou, překrytou ještě ochrannou černou PVC vrstvičkou, která jednak zabraňuje jejich mechanickému poškození a jednak je chrání před nežádoucím dopadem světla. Postup při expozici těchto klišé je stejný jako při expozici například ofsetových desek. Po expozici se nevytvrzená místa světlocitlivé vrstvy vymyjí, a protože po vytvrzení je světlocitlivá vrstva odolná proti leptacímu roztoku, slouží jako ochranná maska při leptání. Jako leptací roztok je používán chlorid železitý a jeho působení musí být velice krátké, aby nedošlo k podleptání tiskových prvků. Po vyleptání je klišé nutné omýt vodou. Tato tenká ocelová klišé mají výdržnost až 50 tisíc tisků. Existuje ještě další druh desek ze speciální oceli v tloušťce 10 mm, které jsou používány při tisku vysokonákladových zakázek přesahujících milion kusů.
Tampony
Stejně jako u ofsetu potah přenosového válce jsou u tamponového tisku tampony důležitým faktorem kvality. Silikonová pryž, ze které se tampony vyrábějí, způsobuje, že mokrá, poměrně řídká tisková barva ulpí na povrchu tamponu, je jím vytažena z prohlubní na povrchu tiskového klišé a přenesena na potiskovaný předmět. Tampony jsou rozlišovány především podle svých tvarů, kterých se vyrábí několik set, přičemž všechny mají zaoblený tiskový povrch. Druhou důležitou vlastností tamponu je jeho tvrdost, která se pohybuje od 0 do 14 Shore. Měkčími tampony lze totiž potiskovat i předměty se strukturovaným povrchem, přičemž platí, že čím měkčí je tampon, tím větší hloubku reliéfu je schopen potisknout. Tampon se totiž při tisku podle nastaveného tlaku částečně deformuje, a kopíruje tak nejenom například zaoblení, ale i strukturu potiskovaného povrchu. Zároveň ale tyto jeho uvedené vlastnosti do jisté míry limitují rozměry tamponů, a tedy i velikost tištěných grafických motivů.
Tiskové barvy
Vzhledem k tomu, že tamponovým tiskem je možné potiskovat celou širokou škálu různých materiálů, včetně kovů, skla, pryže, různých druhů plastických hmot, ale i tkaniny, kůže, koženky a řady dalších, musí mít k tisku používané barvy takové vlastnosti, aby se na povrchu potištěného předmětu udržely, měly co největší oděruvzdornost, a pokud možno co nejdříve po tisku zasychaly. Na potisk neporézních povrchů, jako je sklo nebo kovy, je nutné používat speciální dvousložkové barvy, na potisk vysokoporézních materiálů, například pryží, se vyrábějí také zvláštní druhy barev. Většinou se jedná o barvy přímé podle vzorníku Pantone, včetně zlaté a stříbrné, ale i o barvy CMYK, protože na čtyřbarevných tamponových strojích je možné tisknout i klasické půltónové čtyřbarvotisky.
Možnosti tamponového tisku
Tamponovým tiskem je díky jeho vlastnostem možné potiskovat široké spektrum trojrozměrných, a to i poměrně velice drobných předmětů, u nichž by se sítotiskový potisk setkával s problémy, mnohdy neřešitelnými. V zásadě bychom mohli záběr tamponového tisku rozdělit do dvou skupin, a to na tisk průmyslový a tisk reklamní. Do průmyslového tisku bychom mohli zařadit například potisk tlačítek a krytů klasických i mobilních telefonů, potisk koncovek kabelů, tlačítek a dalších součástek používaných v automobilových interiérech, číselníků hodinek, různých součástek domácích elektrospotřebičů, součástek spotřební elektroniky a řady dalších předmětů. V těchto případech jde v naprosté většině o vysokonákladové a opakované zakázky. Co se týká reklamních potisků, jak už bylo zmíněno v úvodu, jde především o reklamní a dárkové předměty, jako jsou kuličková pera v nejrůznějších podobách, od těch nejlevnějších z plastických hmot až po luxusní, vyrobená například z ušlechtilé oceli, zapalovače, otvíráky lahví, skleničky, popelníky, kalkulačky, diáře, přívěsky, kapesní nože, ale i například kancelářské svorky s reklamní plochou a další podobné předměty. Všechny uvedené předměty mají nejrůznější tvary a rozměry, ale každému, kdo měl někdy co do činění s jakýmkoliv tiskem, je jasné, že v okamžiku potisku musí být médium v pevně zafixované poloze, aby se nemohlo pohnout a výsledný tisk dosahoval požadovaných kvalit. Důležité je to zejména při soutisku více barev. Z toho vyplývá, že uchycení potiskovaného předmětu na nakládací desce je hlavním úkolem, který je třeba před zahájením tamponového tisku vyřešit. Pokud má potiskovaný předmět pravidelný tvar s hranami, např. kvádr, krychle nebo mnohostěn, je to poměrně jednoduché, protože nakládací deska je opatřena otvory, do nichž je možné zašroubovat zarážkové kolíčky. Složitější je to u předmětů kruhového nebo oválného tvaru, případně předmětů nepravidelných tvarů, pro něž je nutné zhotovit speciální uchycení. A tady už dostává prostor tvořivá invence pracovníků tiskáren zabývajících se tamponovým tiskem.
Přípravky na uchycení potiskovaných předmětů jsou vyráběny z nejrůznějších materiálů, od samovytvrzovacího moduritu přes dřevo, kovy a zbytky různých plastických hmot. V tiskárně reklamní agentury Quo například využívají odpadní zbytky z dalších reklamních výrob, ať už se jedná o plexisklo nebo podobné plastové desky, hliník a další kovy. V některých případech musí mít tyto uchycovací přípravky opravdu složité tvary, což se pochopitelně promítne do finální ceny potisku. Například předměty kruhového tvaru bez záchytných hran se musí umístit do rámečku, který má uvnitř vyfrézován přesný průměr potiskovaného předmětu, aby se v něm až do skončení tisku nemohl pohnout. U propisovaček se problém zase řeší tím způsobem, že tužka je zatlačena do moduritu potiskovanou stranou nahoru a poté, co je takto vzniklá forma vytvrzena, je přilepena na nakládací desku stroje. Vzhledem k popsané složitosti uchycení potiskovaných předmětů je jasné, že nakládání i vykládání ze stroje musí být u tamponového tisku ruční. Ale ani vlastním tiskovým procesem tamponový tisk téměř ničím nepřipomíná současné, do značné míry zautomatizované workflow například ofsetu. Výtažky jednotlivých barev jsou na tisková klišé kopírovány ručně kontaktním způsobem, vymývání klišé probíhá ručně a také vlastní příprava před tiskem se skládá z řady pokusů, protože tiskař musí podle zakřivení a charakteru potiskované plochy a zároveň i velikosti a charakteru tištěného motivu zvolit vhodnou velikost a tvrdost tamponu, což se v některých případech neobejde bez několika zkušebních tisků. Zkrátka, tamponový tisk není výjimečný jen svým technologickým postupem a možnostmi, ale i svou vlastní realizací.
V té má tamponový tisk i určitá omezení. Například nedokáže dokonale vytisknout v jednom přítlaku „větší“ plné plochy. Slovo „větší“ uvádíme v uvozovkách proto, že při maximálních formátech klišé 100 x 150 mm jde o pojem skutečně relativní. Při tisku těchto větších ploch tampon vytváří „mapy“, takže tisk je nutné dvakrát nebo i vícekrát opakovat. Také při potisku textilních materiálů (které musí být samozřejmě na něco nakašírovány, například na desky diářů) se řídká tisková barva obyčejně do látky rychle vsákne a tisk je také nutné opakovat.
Přes všechna tato uvedená omezení a nevýhody je ale třeba konstatovat, že výhody a možnosti tamponového tisku jednoznačně převažují a jedná se zejména o potřeby reklamní produkce o unikátní tiskovou techniku umožňující kvalitní a ve srovnání například s gravírováním i poměrně levné značení skutečně nepřeberné palety reklamních a dárkových 3D předmětů.
Autor pracuje jako redaktor v časopise Svět tisku
Čtyřbarvový poloautomatický tamponový tiskový stroj


Tampony se vyrábějí ve stovkách tvarů a velikostí a v několika stupních tvrdosti, aby jimi mohl být prováděn tisk na předměty nejrůznějších tvarů a charakteru povrchu.

Tiskové formy – klišé pro jednotlivé barvy, filmy, ze kterých byla zhotovena a výsledný soutisk na otvíráku na pivo.

Na tamponovém tiskovém stroji je možné potiskovat širokou škálu nejrůznějších předmětů.

Jak AI mění česká média? Čtěte v MAM 13/2024.

Redakce MAM

Další zajímavé čtení