NYT popsal transatlantickou mediální propast

Hodně se spekuluje o tom, proč jsou Evropa a Spojené státy nyní v takové při. Jde o kulturu? O historii? Neviděl jsem ale moc diskusí o jednom evidentním hledisku: Máme odlišné názory, protože máme odlišné zpravodajství, napsal Komentátor The New York Times Paul Krugman.
Mnoho Američanů obviňuje z ochladnutí vztahů Francii. Ale ohromné demonstrace v sobotu potvrdily hlubokou nedůvěru vůči administrativě George Bushe a skepsi k válce s Irákem u všech velkých evropských národů, ať je pozice jejich vlády jakákoli. Ve skutečnosti největší demonstrace byly v zemích, jejichž vlády Bushovu administrativu podporují.
Proč tedy ostatní země nevidí svět stejně jako Američané? Na tuto otázku z velké části odpovídá způsob, jakým média kryjí události. Kniha What Liberal Media? (Jaká liberální média?) Erika Altermana neklade důraz na mezinárodní srovnání, ale rozdíl ve zprávách, které vidí Američané a Evropané, naprosto podporuje jeho tezi.
„Liberální“ (v americkém politickém kontextu je liberální opak konzervativního) americká média jsou ve srovnání s jejich evropskými protějšky pozoruhodně konzervativní – a v případě Iráku jsou jestřáby.
Nemluvím tolik o novinách. Existují rozdíly, ale hlavní deníky v USA a přinejmenším v Británii se zdají popisovat stejnou realitu. Většina lidí se ale informuje z televizního zpravodajství.
Krytí sobotních protiválečných demonstrací jen připomnělo, do jaké míry americké kabelové zpravodajské televize – ty hlavně – přinášejí zpravodajství o jiné planetě, než jakou popisují zahraniční zpravodajské organizace.
Co viděl člověk, který se díval na kabelové zpravodajské televize? V sobotu moderátoři Foxova zpravodajského kanálu popisovali účastníky demonstrace v New Yorku jako „obvyklé protestující“ či jako „sériové protestující“.
CNN nebyla tak přezíravá, ale v neděli ráno zněl titulek na její internetové stránce „Irák těší protiválečné demonstrace“.
A doprovodný obrázek ukazoval pochodující v Bagdádu a ne v New Yorku nebo v Londýně.
Světová média referovala o sobotních událostech úplně jinak a nebylo to poprvé.
Již měsíce se obě hlavní americké kabelové zpravodajské televize chovají, jako kdyby se o invazi Iráku již rozhodlo a de facto považují za svou práci připravit americkou veřejnost na přicházející válku.
Není tedy příliš divu, že diváci nedělají příliš rozdíl mezi iráckým režimem a Al-Káidou.
Průzkumy ukazují, že většina Američanů si myslí, že někteří nebo všichni únosci z 11. září byli Iráčané. A mnoho Američanů si myslí, že Saddám Husajn byl do útoků 11. září zapleten, což nikdy netvrdila ani Bushova vláda.
A protože mnoho Američanů si myslí, že potřeba jít do války je naprosto evidentní, myslí si, že Evropané, kteří se nechtějí přidat, jsou zbabělci.
Evropané, kteří nevidí v televizi to samé, mají mnohem větší tendenci se ptát, proč se americká politika zaměřila na Irák – a ne na Severní Koreu, nebo na Al-Káidu, když na to přijde.
Proto tolik lidí zpochybňuje americké motivy, má podezření, že jde jen o ropu, nebo že si Washington prostě vybral příhodného nepřítele, o němž ví, že ho může porazit.
Nevidí odpor k válce s Irákem jako zbabělost, ale myslí si, že jde naopak o odvahu, o to postavit se zastrašování Bushovy vlády.
Existují dvě možná vysvětlení pro velkou transatlantickou mediální propast.
Podle jednoho evropská média ovládá protiamerická předpojatost, jež vede ke zkreslenému zpravodajství – dokonce i v zemích jako je Británie, kde jsou obě velké strany pro Bushe a pro útok na Irák. Podle druhého se některá americká média – působící v prostředí, v němž každý, kdo zpochybňuje vládní zahraniční politiku je obviňován z nedostatku vlastenectví – ujala poslání prodávat válku, nikoli prezentovat směs informací, jež by mohla ospravedlňování války zpochybnit.
Tak jak to je? Já jsem dal informace a vy rozhodněte.
-čtk, The New York Times-