Podstatou distribuce britských novin jsou regionální monopoly. Tři z těchto firem ovládají až 80 procent distribuce, což vedlo k vyšetřování antimonopolním úřadem, jehož výrok se čeká před koncem roku.
Jednotlivé tiskové skupiny vybírají v soutěži své distributory, kterým udělují výhradní práva pro určitý region. Tito distributoři pak dodávají do obchodů, protože v Británii se noviny kupují hlavně v obchodech, a nikoli na předplatné.
Část nákladů na distribuci žádají pak tyto regionální monopoly od jednotlivých obchodů – od velkých řetězců, přes benzínové pumpy, po malé trafiky „na růžku“ – ve formě poplatků. Národní federace prodejců novin uvádí, že poplatky činí 28 liber týdně, tedy zhruba 1400 korun. Celostátně to je podle stejného zdroje kolem 31 miliónů liber, tedy přes 1,5 miliardy korun.
Platby v poslední době tak vzrostly, že se sdružení prodejců začalo bránit žalobami. Žádají, aby si dodavatele tiskovin mohli vybrat stejně svobodně, jako si mohou vybrat dodavatele mléka nebo pečiva. Podle jejich slov jsou poplatky za doručení novin tak vysoké, že jim hrozí likvidace.
V Británii vychází kolem 1300 regionálních novin, z nichž je asi stovka deníků či večerníků a zbytek týdeníky. Dalších deset novin jsou celostátní deníky, dalších sedm celostátní nedělníky. Celkem uvádějí statistiky na 9000 komerčních periodických publikací.
-čtk-