KOMENTÁŘ: Česká klasika jménem zákona

Novela Zákona o elektronických komunikacích byla schválena v původní, tedy sněmovní verzi. Jedna z částí, o které se hodně diskutovalo, se týkala telemarketingu. Novela přináší do telemarketingu režim opt­‑in, tedy zakazuje volat lidem, kteří k tomu předem nedali souhlas v účastnickém telefonním seznamu. Prý se tím posiluje ochrana spotřebitele. Bude tomu skutečně tak?

ADMEZ již před více než rokem zahájil vyjednávání s tvůrcem zákona, tedy ministerstvem průmyslu a obchodu. Odpovědní úředníci nevyslyšeli naše argumenty a připravili novelu v podobě, která, ač je připravována za úplně jiným účelem (implementace Evropského kodexu elektronických komunikací), zakázala aktivní telemarketing. Paralelně jsme loni ve spolupráci s Hospodářskou komorou ČR připravili návrh jednotného negativního seznamu (do not call listu), který by situaci elegantně vyřešil podobně, jako v řadě vyspělých zemí Evropy. Nebylo akceptováno.

Proti našim snahám stála bohužel, z důvodů ne zcela zřejmých a patrně i trochu populistických, široká fronta státních orgánů a úřadů. Naše snahy podpořil hlavně ÚOHS, Hospodářská komora a také senátoři, kteří vrátili do sněmovny zákon s pozměňovacím návrhem. Ten však poslanci zamítli. Když stát odmítá jednotný „negativní“ opt­‑out seznam, který by přinesl jednoduché řešení pro obtěžující volání, jaké má představy o opt­‑in řešení? Novela zákona nemluví o jednotném seznamu. Znamená to, že budou desítky, stovky, tisíce účastnických seznamů? Jaké mají mít parametry? Na tyto a další otázky bude třeba velmi rychle odpovědět. Účastnil jsem se řady jednání a webinářů, četl stovky stránek různých vyjádření. Zkušenosti shrnuji v následujících bodech:

• Je módní používat slova jako telešmejdi. Jenže ve skutečnosti žádný obor není špatný. Špatní jsou někteří lidé, a to v každém oboru — v obchodu, marketingu, medicíně i jinde. Jedinou cestou ochrany je osvěta. Stát argumentuje ochranou spotřebitelů. Skutečně je chrání nějakým zákazem? Pokud se někdo stane „skokanem na špek“, brzy si najde „cestu“, jak se napálit jinak.
• Zakazuje se telefonní marketing, přestože počty stížností evidované Úřadem pro ochranu osobních údajů a Českým telekomunikačním úřadem jsou naprosto minimální. Dobrá, ale co místo toho zákon nabízí? Podivnou pasáž o souhlasech v uživatelských seznamech, která určitě poškodí byznys call center, ale současně může vytvořit chaos u spotřebitelů. Možné je i posílení postavení dominantních hráčů na trhu v některých oborech.
• Hodně marketérů si myslí, že se zákon nedotkne stávajících klientských databází nebo že se netýká segmentu B2B. Přečtěte si, prosím, schválenou novelu zákona. Z ní to rozhodně nevyplývá.
• Ztráta pracovních míst v call centrech asi nikoho nedojímá. Stejně tak varovné vyjádření antimonopolního úřadu ve věci narušení hospodářské soutěže v některých oborech. Tvrdit však, že telemarketing je, když volá call centrum, ale není, když volá autoservis, to se ambasadorům novely fakt nepovedlo.

Někteří si budou mnout ruce, jiným přibydou vrásky na čele, protože budou hledat cesty v mezích zákona. Ministerstvo a úřady budou zasypávány dotazy. Budou mít čas a sílu reagovat? Je zvláštní, že ještě před podpisem zákona prezidentem se začíná mluvit o nutnosti výkladu, aby praxe věděla, co a jak dělat. Česká klasika. Ale — nešlo by to jinak?