Skip to content
  • Marketing
  • Média
  • Lidé
  • Názory
  • Sport
  • Akce
  • Extra
Předplatné
{{ search.error }}

Nalezené příspěvky

{{ post.post_title }}

{{ post.excerpt }}
{{ post.meta }}
Více výsledků
Foto: Pxhere.com
Názory

KOMENTÁŘ: Co mi covid vzal a co mě naučil

Petr Šimek, Wellen12. 1. 202112. 1. 2021

V krizi si uvědomíte, že když chcete něco dokázat, musíte za tím jít a musíte to udělat sami.

Pamatuji si, že pro mne 12. března 2020 začal den hodně brzy ráno. Vzbudil jsem se v půl páté a už nemohl zabrat. Od té doby se tato „nespavost“ stala pravidlem a zlepšila se až tehdy, když jsem se s epidemií smířil a přijal ji jako součást každodenního koloritu. Toho 12. března jsem ještě nevěděl, že za pár dní budu často nucen předstupovat před kolegy s informacemi, které jsem v posledních několika letech (v době ekonomického růstu) prostě neřešil. Nevěděl jsem ani, že nás bude za několik týdnů o polovinu méně.

Nikdy jsem nenosil roušku, nevěděl jsem, jak si správně umýt ruce nebo si jen sundat rukavice tak, abych tou špinavou neosahal vše, co jsem chtěl původně chránit. Začal jsem poprvé v životě používat krém na ruce, protože když si je několikrát denně potřete tou špatně vypálenou slivovicí, začnete je mít suché jak moje babička. Byl jsem moderní balík, kterému právě někdo rozhodil sandál a on neví, co se děje.

Jeden den jsem se bál, následující trousil moudra bývalých prezidentů. Byť jsem Husákovo dítě a až do svých 13 let jsem vyrůstal v době front na mandarinky a nemožnosti cestovat, byl jsem naprosto zaskočen. Situace, kdy nevíte, jak to bude zítra, je pro plánování a byznys slušně řečeno prostě nanic. Ale jak říká staré přísloví, „čas je nejlepší lékař“. Na situaci jsem si začal zvykat a naučil se s ní žít. A co víc. V mnohém mi otevřela oči. Co konkrétně to bylo?

Uvědomil jsem si, že pokud chce člověk něco opravdu dokázat, musí za tím jít a musí to udělat sám. V době ekonomického růstu na dveře klepou nové a nové zakázky, firmy nabírají lidi jak na běžícím páse. Organizace bobtnají, neúměrně roste byrokracie, projekty se zpomalují. Šéfové tráví jeden den v týdnu dobročinnou prací a na veškeré inovace si najímají externisty. Nápady tím občas vyšumí, nepovedou se zrealizovat, neúměrně se protahují a prodražují. A tak šéf najme nové lidi a přehodnotí priority. Místo toho, aby zvedl zadek a problém vyřešil. Protože jsme museli od března, jako spousta jiných, propouštět, do některých projektů jsem se musel pustit sám. Najednou to šlo a navíc to začalo všechny znovu bavit. Důležité věci za vás prostě nikdo jiný neudělá.

Současně jsem si potvrdil, jak moc je důležité posuzovat vše holisticky. Že není možné vsadit jen na jednu kartu a mít například pouze kamennou prodejnu. Je nutné skládat věci dohromady. Že je potřeba dívat se dopředu a mít malinko nadhled (i když to teď kolegové nechtějí slyšet, protože na to nemají čas) a udělat si čas na strategické plánování, projít se v lese nebo zajít na procházku s rodinou. Protože jen tehdy vás budou napadat věci, ke kterým se při „štípání dříví“ nedostanete a najednou budete schopni vidět věci v souvislostech. A jedině to je dobře investovaný čas. Vybavuje se mi, jak mi dříve narození kolegové vyprávěli, jaké to bylo v „devadesátkách“. Kolik peněz si vydělali a jak to bylo celé super. Druhým dechem ale dodávali, že byli v práci od rána až do noci.

A v neposlední řadě, začal jsem si víc vážit lidí. V krizi poznáš přítele a opravdu to tak platí. Vím, na koho se můžu spolehnout, kdo byl vlastně jen do počtu a kdo využíval přehřátého trhu práce. Menší kolektivy jsou si logicky i bližší. Pamatuji si, jak jsme v raných dobách Wellenu dělali všichni všechno. A začal jsem si víc vážit toho nejcennějšího, rodiny. Občas to bylo komplikované, jindy jsme se překřikovali při konferenčních hovorech a online vyučování. Ale bylo to skvělé být spolu. Myslím, že na to budeme dlouho vzpomínat a že nám to v mnohém pomohlo. Zvláště v první vlně jsme spolu chodili ven, hráli fotbal a házeli si míčem. Protože nebylo možné dělat nic jiného, dělali jsme tyto běžné, jednoduché věci. Obyčejnosti, které jsou v konečné fázi tím nejdůležitějším. Díky za ně.

Tahle krize má kromě dvou (zatím) vln také dvě formy. Tu ekonomickou (která nám bere peníze) a současně sociální (ta nám bere možnost být spolu). Z obou vyjdeme silnější. Jsem si tím jist. Alespoň z mého pohledu. Jaký je ten váš?

×

Dentsu si prochází restrukturalizací, Vizeum spojil s Dentsu X

Starší článek

Zástupce šéfredaktora Práva končí. Rovenský bude radit Babišovi

Novější článek

Podobné zprávy

Názory

Budoucí marketéři: Musí mít „soft skills“ a přesah do dalších disciplín

Online marketing je komplexní obor. Spojuje v sobě umění ovládat technologie, kreativitu i strategické myšlení při výběru kanálů. Se vznikem…
23. 2. 202123. 2. 2021
Názory

KOMENTÁŘ: Proč by se značky měly zabývat duševním zdravím?

Pandemie covid‑19 je s námi téměř rok a s největší pravděpodobností ještě nějakou dobu bude. Její přímé dopady na životy lidí jsou…
18. 2. 202118. 2. 2021
Názory

KOMENTÁŘ: Média u nás stojí na jednotlivcích. Proč je to šance …

Jestli krize něco připomněla, tak jsou to mimo jiné veškeré nadnárodnosti a systémovosti. Ovšem institucionalizaci navzdory odhalila…
12. 2. 202113. 2. 2021
Názory

KOMENTÁŘ: Efekt Netflix. Queens Gambit zažehl šachovou horečku

Šachy jsou opět cool. K nebývalému růstu zájmu o starodávnou hru stačila jedna série na Netflixu. Bude zajímavé sledovat, jak dlouho se…
23. 12. 202023. 12. 2020
Reklama

Aktuální vydání MAM můžete číst online ZDE.

číst předplatit

Lidé v pohybu

Cabejšek posílí kreativu Tesca v Ogilvy
Zemřel Radim Pařízek. Hudebníkovi a mediálnímu podnikateli bylo 67 let

Newsletter MAM

Do schránky chodí v pondělí a ve čtvrtek.

  • Kontakt
  • Inzerce
  • Ochrana osobních údajů
  • Obchodní Podmínky
Marketing & Media
Tato stránka používá cookies: Zjistěte více