V USA už chápou, že za kvalitní žurnalistiku se musí platit. Ale u nás? Za 30 let tady nevzniklo nic, co by prosazovalo respekt k novinářské profesi

Mediální doba šílí vymknuta z kloubů, nikdo neví, čemu věřit, profesionální média jsou válcována propagandistickými weby a infotainmentem. Je to smutný obrázek, ale možná se v něm kdesi v koutku skrývá příležitost. V USA se totiž objevila čísla, která říkají, že po nástupu Donalda Trumpa k moci prudce začalo růst předplatné prestižních médií. The New York Times hlásily v prosinci deset tisíc nových předplatitelů denně. Podobně mluví The Washington Post nebo CNN a další.

Lidé v USA, kteří chtějí dostávat vyvážený a pravdivý obraz o dění kolem sebe, zřejmě začínají chápat, že za profesionální žurnalistiku je nutné platit. Chtějí číst média, která dodržují přísné etické standardy, přinášejí pečlivě vyzdrojované zprávy a vyargumentované komentáře. Jako důsledek rostla na konci roku hodnota mediálních domů.

Zatímco Američané si na dobu postfaktickou teprve zvykají, sorry jako, my v ní žijeme už pěkně dlouho. Na Hradě sedí populista podobný Trumpovi, místopředsedu vlády fakta příliš nezajímají, proruská propaganda bují. Zároveň nám bohužel chybí jasní lídři typu The New York Times. Velká média jsou až na výjimky v rukou miliardářů či jejich finančních skupin, a přestože většina novinářů v nich jsou profesionálové, jen těžko se jim dokazuje, že v dnešním turbulentním světě přinášejí spolehlivé a objektivní informace. A že by za ně tedy lidé měli platit více než dosud. Nově vzniklá nezávislá média, zakládaná odpadlíky z velkých redakcí, se zase často diskreditují tím, že v zápalu boje o dobrou věc někdy také používají postfaktické postupy a jejich silně emotivní články a komentáře se tak vymykají z hranic žurnalistické profesionality.

Na rozdíl od řady vyspělých zemí u nás bohužel neexistuje respektovaný samoregulační orgán, k jehož etickým principům by se profesionální média hlásila a souhlasila by s tím, že je budou dodržovat – a to i v případě, že bude rozhodnuto v jejich neprospěch.

Fakt, že jsme za téměř 30 let od sametové revoluce nedokázali iniciovat vznik entity, která prosazuje respekt k žurnalistické profesi, je podle mne dluh, který mají ke své profesi novináři na vedoucích redakčních postech. Jestliže se bavíme o tom, jak vrátit do hry profesionální média, navrhuji možná začít odtud.

Martin Frýdl, managing partner, AC&C PR