Co ukázal případ zveřejněných textových zpráv Václava Klause?

Případ zveřejnění obsahu textové zprávy (SMS) Václava Klause psané v průběhu konání kongresu ODS na stránkách deníku Blesk v prosinci loňského roku upozornil na další skutkovou podstatu „verbálního“ trestného činu ve vazbě na  získávání informací.

Předmětný případ je zajímavý tím, že se zde nehovoří pouze o otázce porušení osobnostních práv Václava Klause, ale že bylo vysloveno i podezření ze spáchání trestného činu porušování tajemství dopravovaných zpráv. Podle ustanovení § 239 trestního zákona se tohoto činu dopustí ten, kdo úmyslně poruší tajemství uzavřeného listu nebo jiné písemnosti při  poskytování poštovní služby nebo jiným dopravním zařízením nebo zprávy podávané telefonem, telegrafem nebo jiným takovým veřejným zařízením. Jde tak o další mediální případ, kdy se v souvislosti s ochranou individuální soukromé sféry určité osoby hovoří o ochraně veřejným právem, konkrétně právem trestním. Z jiných případů z poslední doby lze jmenovat kauzu Libuše Šafránkové (v souvislosti s článkem uveřejněným v deníku Super) a případ Dagmar Havlové v souvislosti s provozováním webových stránek s doménou totožnou s jejím jménem.

V případě zveřejnění obsahu soukromé textové zprávy bez souhlasu pisatele (i adresáta) může být v jednotlivých případech otázkou společenská nebezpečnost, tj. porušení norem veřejného práva. Z hlediska soukromého práva by však věc sporná být neměla, neodsouhlasené zveřejnění soukromé korespondence lze hodnotit jako porušení práva na ochranu osobnosti (v některých případech i autorského práva). Obecně řečeno by tak neměla být sporná protiprávnost takového jednání. O etické stránce věci ani nemluvě.
Veronika Křesťanová
se specializuje na mediální právo a pracuje v Advokátní kanceláři Kříž a Bělina