Média veřejné služby jsou pod tlakem

Evropská veřejnoprávní média jsou pro běžné publikum na starém kontinentě něco samozřejmého a obvykle dostupného. Experti ovšem na nedávném pražském setkání v poslanecké sněmovně varovali, že to tak nemusí platit navždycky.

Příkladem je financování těchto médií, do kterého zasahují vlády, byrokratická pravidla i částečná občanská nevole nad televizními poplatky. Podle odborníků tak vzniká prostor pro finanční i politický tlak na novináře. Veřejnoprávní televizní i rozhlasové stanice se v některých evropských zemích dostávají do ekonomických problémů.

Podle prezidenta Evropské vysílací unie (EBU) Jeana-Paula Philippota investují veřejnoprávní stanice do programu ročně přes osmnáct miliard eur. Většina, 64 procent, přitom padne na natáčení původní tvorby.

Dosah a dopad médií veřejné služby je podle EBU větší, než by mohla řada lidí předpokládat. “Veřejnoprávní televize zasáhnou každý týden 60 procent všech evropských občanů. Rádio 47 procent,” uvedl na pražské konferenci Philippot. Zdůraznil, že evropská veřejná média mají vybudovaný určitý status a vztah vůči občanům. Obohacují podle něj společnost a v zásadě navyšují její hodnotu, protože obsah vzniká ve společenském zájmu, ne se zaměřením na komerční ukazatele.

Komerce není nepřítel

Evropská vysílací unie sdružuje přes sedmdesát veřejnoprávních stanic, které si vzájemně vypomáhají nejen výměnou informací, ale například i obsahu. Jedním z členů organizace je i Česká televize, jejíž ředitel nabídl svůj pohled na aktuální pozici veřejnoprávních médií. “Veřejnoprávní stanice nejsou oponenty těch soukromých,” podotkl Petr Dvořák, sám bývalý generální ředitel Novy, největší komerční televize v zemi. Podle Dvořáka je komerční obsah alternativou a lze se u něj v mnohém inspirovat. S Philippotem se shodl, že hlavní rozdíl mezi veřejnoprávní a komerční televizí je v jejich účelu.

Lítý boj o publikum se dnes samozřejmě svádí i na sociálních sítích. “Musíme lákat lidi z YouTube a sociálních sítí,” poznamenal například Alexandr Pícha, ředitel nových médií Českého rozhlasu, a narážel tak na fakt, že při šíření veřejnoprávního obsahu nelze spoléhat pouze na tradiční posluchače samotného rádia. Je podle něj nutné sdílet pořady, kdekoliv to je možné, a dostat je tak k publiku.

“Máme všechny zdroje k tomu, abychom byli přesní a první zároveň,” zdůraznil výhody veřejnoprávních televizí Petr Dvořák.
Foto: Česká televize