Útok jako základní nástroj komunikace

Víte, co mají společného Donald Trump, Miloš Zeman nebo bývalý šéf Sazky Aleš Hušák? Všichni posouvají hranice možného. Úplně bez problémů řeknou cokoliv kontroverzního, co přitáhne pozornost novinářů a zajistí jim prostor v médiích (o kterých samozřejmě nezapomenou dodat, že se proti nim spikla).

Novopečený kandidát do senátu Hušák postavil svou kampaň na návrhu pořídit každé rodině kulomet a zrušit Evropskou unii. Český prezident přijde s nějakým komunikačním granátem prakticky každý týden. Stejně tak kandidát na americkou hlavu státu napíná svobodu slova až k prasknutí.

Všichni umí vypustit do éteru něco, nad čím člověk zalapá po dechu. Řeknou, co jim slina na jazyk přinese a co působí politicky nekorektně, aby o nich věděli nejenom jejich příznivci, ale hlavně jejich odpůrci. Je přitom téměř jisté, že všechny ty radikální výroky ve skutečnosti nemyslí vážně. Jenom jejich egu dělá dobře, že se o nich píše, vysílá a že protivníci mohou vzteky vyletět z kůže. O skutečně podstatné věci se pak nikdo nebude zajímat.

Základním pravidlem pro firmy v případě komunikační krize je omluva všem dotčeným. Kdo první zvedne hozenou rukavici a místo omluvy to všem natře? Jakou kulturu komunikace si necháme líbit, takovou ji budeme mít.

Filip Rožánek
šéfredaktor

Tiskové zprávy, náměty a ohlasy posílejte na [email protected].