Pevně udusaný koberec nad digitálním rádiem

Vláda minulý týden schválila strategii digitálního vysílání Českého rozhlasu. Je to sice napůl nedovařený polotovar, ale přesto ve věci nastal alespoň nějaký pokrok. Má jediný problém: přišel s desetiletým zpožděním. V roce 2006 by digitální rozhlas měl šanci na úspěch. Dnes se ztrácí mezi spoustou jiných technologických cest a prohrává s rychlým internetem. Děje se tak přesto, že proti přenosu přes internet má digitální rádio objektivní výhody: především nejste závislí na žádné datové síti.

Vždycky jsem patřil spíš mezi zastánce digitálního rozhlasu a vlažnou vstřícnost k němu chovám i dnes. Ale nelze přehlédnout, že digitální rádio není věc, která by pálila širokou veřejnost. Ta je spokojená s vysíláním a nabídkou, kterou má. Digitální stanice, které existují, nejsou silnou motivací k pořízení potřebného přijímače. Vidět je to i na příkladu zpravodajsko-analytického programu Českého rozhlasu. Dokud Plus vysílal jen digitálně a na středních vlnách, byl o něj spíš vlažný zájem. Ve chvíli, kdy vstoupil na VKV, jeho poslechovost dramaticky roste. Posluchače k digitalizaci nic nenutí, a tak je musíte oslovit na platformách, které reálně používají: analogu a internetu. Přešlapování kolem digitalizace vedlo jenom k tomu, že je digitální rádio důkladně zadupané pod kobercem.

Filip Rožánek
šéfredaktor

Tiskové zprávy, náměty a ohlasy posílejte na [email protected].