Variace na pivní téma

O tvaru sklenic dnes už nerozhodují sládci, jako tomu bylo v minulosti, ale marketéři. Sklenice má totiž několik funkcí, může například podtrhnout chuťové, čichové, nebo vizuální charakteristiky nápoje. K segmentaci piva, a tím k diferenciaci sklenic podle značek postupně docházelo od 60. let. Proto se například tvar pivních sklenic přizpůsoboval pohárům na koňak, který byl v 50. letech vnímán v pomyslné škále nápojů na nejvyšším místě, o dvacet let později, když první příčku obsadilo šumivé víno, napodobovaly pivní sklenice šampusky. Tím se pivo dostalo i do jemných ženských ruček a zároveň tak mohlo na slavnostních banketech konkurovat vínu nebo koktejlům.

Magická šestka

Pro správný výběr pivní sklenice existuje šest základních parametrů. Rozhoduje tvar kalichu, výška sklenice, funkční oddělení, konstrukce zóny uchopení, pitná zóna a linie (silueta). Pitná zóna například určuje, jak moc bude muset milovník zlatavého moku otevřít při konzumaci ústa, jinými slovy, kolik piva na jeden “zátah” vypije. Jestliže je pitná zóna široká, pivo se konzumuje rychle a nevynikne tolik chuť. Tvar pitné zóny ovlivňuje i to, na jakou část jazyka doušek dopadne, a tím, jaká chuť bude zvýrazněna. “Zúžená horní část sklenice nás nechá vychutnat hořkou chmelovou příchuť, naproti tomu otevřená sladkou,” upřesňuje Pavel Bobošík, ředitel společnosti Sahm. Tvar kalichu může také ovlivnit, zda bude pivař vnímat spíš chuť, nebo vůni. Soudkovitý tvar, který se ke konci zužuje, totiž nutí konzumenta, aby do sklenice strčil nejdříve nos, naproti tomu rozšiřující se kónický tvar dává vyniknout spíše chuti, protože nos vůni nezachytí. Ne vždy je ale zvýraznění těchto vlastností žádoucí. Například v USA je trendem používat podmrazené lisované sklenice, které zdůraznění chutě nebo vůně záměrně potlačují.

Jak to vzít do ruky?

Zóna uchopení nebo výška sklenice mohou zase rozhodovat o tom, k jakým příležitostem se konzumace piva hodí. Silueta sklenice podtrhuje vizuální vnímání piva, protože má vliv na to, jak pivem proniká světlo, a je stěžejní, pokud je potřeba zdůraznit barvu nebo čirost nápoje. “Dalším příkladem ovlivnění chuti tvarem je síla stěny skla. Čím je tenčí, tím větší pocit pití čerstvého nápoje. Zatavený okraj, větší výška dna a hmotnost sklenice nebo půllitru mohou způsobit rychlejší nasycení konzumenta,” dodává Bobošík. Podobně už výška sklenice zákazníkům prozradí, jestli pivo vnímat spíš jako “lehké” nebo “těžké”, jež ho uspí. Výška dna má vliv na teplotu piva a pěnivost, pěnivý nápoj vypadá déle jako čerstvý. Tomu se někdy pomáhá i zdrsněním vnitřního dna, což způsobuje neustálé vybublávání.

Půllitry budoucnosti

Trendy tvarů pivních sklenic určují globální vývoj v současné gastronomii. Upouští se od pěstované pohostinnosti a přechází se k velkoměstské nenucenosti a stravování v barech a kavárnách. “Moderní se stává sklenice (stutz), ze které lze pít mezinárodní nápoje, jako jsou Ramazzotti, Grappa, Latte Macchiatto a samozřejmě pivo,” říká Pavel Bobošík. Na ústupu jsou sklenice na nožičce, neklade se takový důraz na tvar, ale na dekoraci. Ta by měla být výrazná. Dekoračním motivům vládne Bollywood, který promlouvá hlavně k ženám skrz květnatost, emoce a netradiční barvy. Muže nejlépe zaujmou jednoduché asijské motivy.

Kolik za to?

České sklárny vyrobí ročně asi 600 variant tvarů sklenic, tuzemské pivovary využijí asi 150 z nich, což je ale třikrát více než před pěti lety. Náklady na vyvinutí nového tvaru sklenice se pohybují v rozmezí 70 až 80 tisíc korun. Minimální objem výroby by měl činit 80 tisíc kusů u třetinkových objemů a asi 120 tisíc u džbánků. Novou sklenici je možné navrhnout a vyrobit během 19 týdnů.

V ČR se v současné době vyprodukuje asi 35 milionů kusů skla, z toho putuje do Česka necelých 14 milionů. Zbytek se dováží zejména do zemí EU, bývalého Sovětského svazu, ale i do USA nebo Kanady. Největšími výrobci skla v ČR jsou firmy Sahm a Rastal.

Pivní sada. Sklenice mimo jiné určuje, při jakých příležitostech se bude pivo pít.