Reklama zblízka i z rychlíku s Kateřinou Neumannovou

15. 3. 2004 00:03

autor:

— Mohlo by vás zajímat —

Pokáč zpívá v nové kampani: když neví mamka, poradí Partners Banka

Poradenská Partners Banka, která odstartovala 6. března, spouští od 2. dubna reklamní kampaň. Znalost značky buduje s písničkářem Pokáčem.

Reklama
vškk

Jak AI mění česká média? Čtěte v MAM 13/2024.

Naše obligátní otázka na úvod: Znáš reklamu spíš zblízka, nebo z rychlíku?
Asi z rychlíku, obecně vzato. Zblízka znám jen tu, na které se občas podílím jako sportovec.
A jak se podílíš?
Stala jsem se reklamní tváří nějakého výrobku nebo nosím na sobě reklamu nějaké firmy. Je to normální součást vrcholového sportu, protože pomáhá získat prostředky na zkvalitnění přípravy. Vlastně na to, na co mi svaz lyžařů není schopen dát.
Které značky tě podporují?
Tou dlouhou historií proběhly různé, v současnosti je to Helen Harper, plenky, Telecom, Setuza, Metrostav… Jestli jsem na nějakou zapomněla, tak se omlouvám. (smích)
Takže už jsi někdy předvedla nějaký herecký výkon v reklamním spotu?
No, hodně slabej, ale ano. Pocity z toho mám dost hrozné. Už si to ani přesně nepamatuju. Myslím, že to byl Sporotel? Bankovnictví po telefonu.
A cos tam předváděla?
No, což o to, ale hlavně to probíhalo v době, kdy za mnou přijeli do Ramsau na závěrečnou přípravu před mistrovstvím světa. Já si myslela, že taková reklama je natočená za dvě hodiny, a oni mě tam týrali dva dni! Bylo šílený počasí a točili jsme na lyžích a potom nějaké telefonování z postele z hotelu, jak si zařizuji účty. Takže to bylo hodně náročné. Hlavně časově.
Ještě někdy jsi hrála v reklamě?
Ne. Teď se možná něco připravuje, ale to zatím ještě není hotové.
Když se díváš na televizi a vidíš reklamy, tak tě spíš naštvou, nebo tě baví, případně tě můžou i vytočit?
Určitě mě nevytáčí. To si tu televizi můžu vypnout nebo přepnout. Některý mě baví a některý mě už nebaví. Ty prací prášky a takové ty věci, které jsou pořád dokola.
A když je to třeba ve filmu? Chlap zvedá motorovou pilu, dívka ječí a vtom prd ho: prací prášek. Co to s tebou udělá?
Mě to štve proto, že ten film je pak hrozně dlouhej a většinou nevydržím až do konce a usnu. Je jich moc. Někdy projedu jiné programy, ale občas to vydržím.
V Americe prý lidi sledují dva tři filmy najednou na více bednách, a když jsou reklamní bloky, tak jen stočí zrak.
Když jsme měli dost času během olympiády v Americe, dívali jsme se na televizi. Během přímého přenosu ze zajímavého závodu tam běžely čtvrt hodiny reklamy, a když skončily, tak bylo po závodě. To je drsný.
Byla jsi v Americe, Francii, Rakousku, Itálii a mnoha dalších zemích. Jak tam vypadá reklama?
Ještě před pár lety mi přišlo, že jsou trošku dál, ale teď už ne.
Funguje na tebe reklama?
Některá vcelku jo. Třeba vidím nějaký jogurt, který se mi v té reklamě líbí, tak si ho minimálně jednou koupím.
Tohle už je trošku obecnější otázka. Co považuješ za znak profesionality?
No, to je na zamyšlenou… Já bych spíš koukala na ten výsledek, na úspěch. Když je někdo úspěšnej, tak asi musí být profík. Asi se tomu věnuje, dává tomu všechno. Někdy se něco možná povede náhodou, ale když je někdo ve svém oboru úspěšnej dlouhodobě, tak to tak musí být.
V reklamní branži jsou vztahy řekněme zvláštní. Jaké jsou vztahy mezi sportovci?
Já myslím, že dobrý i špatný. Úplně stejně jako v životě. A v každém sportu je to asi jiné. U chudších sportovců možná lepší, než u takovejch těch lukrativních sportů. Jak nejde o peníze, tak můžou být větší kámoši.
Máš nějaký příklad, který by to mohl ilustrovat?
Teď mám před očima jeden okamžik z televize, když byla olympiáda v Lilehammeru a jeden Fin při závodě zlomil hůl přímo před Norem z norskýho servisu, kterej měl hned po ruce hromadu náhradních holí. A ten Nor jako vyběhl, chtěl mu ji podat, a najednou si to bleskově rozmyslel, stáhnul ruku a nedal mu ji. No a ten Fin mávnul rukou a odjel bez hole. Určitě tím hodně ztratil. Tomu Norovi to asi v hlavě šrotovalo, ale zvítězilo něco, co s olympijskou myšlenkou moc společnýho nemá, respektive nemělo by mít.
Jaké mají Češi podmínky? Jsou srovnatelné se světem?
Nejsou, bohužel. Je to nesrovnatelný. Třeba proti našim největším soupeřům Norům máme horší klimatický podmínky, se kterejma nemůžeme nic dělat, ale potom, já přestože můžu mít spoustu sponzorů a svoje tréninkový podmínky si hodně vylepším, tak pořád nikdy nedosáhnu na kvalitu těch Norů. Oni mají fantastický servisní týmy, i co se týká mazání. A mají na to neskutečně moc peněz. Oni mají třeba patnáct dvacet lidí, který dělaj na přípravě lyží, což ty závody často rozhodne. My takový lidi máme dva tři. V republice jich prostě víc není, který by to takhle uměli.
Takže ty to musíš urvat fyzičkou?
Když jsou někde hodně nepříznivý klimatický podmínky, kdy ty servisní týmy rozhodujou, tak potom nemám nárok. Naštěstí takovejch závodů je jen 10 až 15 procent za zimu.
Může člověk prožít radost z medaile, když ji dostane daleko později než bezprostředně po závodě?
Asi ne. Nebo když tak úplně jinou. Tam jde o ten pocit v cíli, když člověk projede a je to rozhodnutý.
Co novináři? Jak často musíš dávat rozhovory a jaký k tomu máš vztah? Bereš to jako reklamu na sebe?
Tak samozřejmě něco jiného je, když člověk dojede závod a v cíli čekají novináři a je o čem povídat, to je normální a vždycky to tak probíhá. Teď jsem ale musela omezit ty různé rozhovory do časopisů, protože od té doby, co mám Lucku, bych neměla čas ani na tréninky, ani na ni, ani na sebe. Vždycky je období, kdy mě chtějí všichni, a pak třeba zase dlouho nikdo, to je normální.
Teď je asi spíš to první…
Po tom, co se mi začalo dařit na lyžích, tak ten zájem je velikej.
A co miminko?
Miminko je úžasný, báječný. Tam nadhled nemám.
Máš vůbec volný čas?
Je ho málo, ale chvilky jsou. Víc ho bude na jaře, až bude po sezoně.
Máš nějaké rozmary? V čem si myslíš, že jsi stranou z normálu.
Myslím, že můj způsob života je vcelku hodně nenormální. A rozmary? Mám ráda pěkný, silný, rychlý auta. Bohužel s Luckou musím jezdit spíš kombíkama s bednou na střeše. To si prostě sportovních vozů moc neužiju, ale kdybych mohla, tak bych na nich asi trošku ulítávala.
Je ale asi příjemné být hodně úspěšný, nebo ne?
Je to svým způsobem droga a člověk to kvůli tomu dělá. Je to nádherný, když člověk vyhraje závody. Ale někdy je popularita protivná. Když jdu na večeři, netoužím po tom, aby ke mně někdo cizí přisedával.
Dostala jsi v životě nějakou radu, kterou se řídíš?
Když jsem byla mladší, tak mi táta vždycky říkal: ,Když nejde o život, tak jde o h…‘ To je občas dobrý si připomenout. Člověk pak všechno bere víc s nadhledem.

Kateřina zhlédla cca 20 TV reklam z poslední doby, líbily se jí hlavně reklamy na auta (Hyundai), eBanka, Kofola, Korunní a Euro. Potom odletěla na další závod Světového poháru.

profil
Kateřina Neumannová (1973)
Naše přední běžkyně na lyžích. Domovský klub: Dukla Liberec.
Několikanásobné zlato z mistrovství ČR, 3. místo na MS v Ramsau, 2. a 3. místo na ZOH v Naganu, 2. místo v Salt Lake City, vítězka závodů SP (letos již 4x).
Je maminkou 8měsíční Lucie.

29_neumannova1.jpg ()


29_neumannova2.jpg ()


29_neumannova4.jpg ()


29_neumannova5.jpg ()


29_neumannova6.jpg ()


29_neumannova3.jpg ()
Miláček médií. Kateřina Neumannová pózuje spolu s autory rohovoru Petrem Šircem a Tomášem Belkem BBK.

Jak AI mění česká média? Čtěte v MAM 13/2024.

Redakce MAM

Další zajímavé čtení

Aimée McLaughlin, Creative Review: „zvědavost je stále nejzásadnější vlastností novináře“

Aimée McLaughlin, Creative Review: „zvědavost je stále nejzásadnější vlastností novináře“

Povídali jsme si s Aimée McLaughlinovou, zástupkyní šéfredaktora časopisu Creative Review, který je od roku 1980 zdrojem informací o umění, reklamě a designu ve Velké Británii. Aimée se s námi podělila o své názory na to, čím je časopis jedinečný, na současné překážky v kreativním průmyslu a na to, že se poprvé stala členkou hlavní poroty Epica Awards.