Jako jednomu z mála se českému autorovi Petru Ludwigovi podařilo prodat práva na vlastní knihu na americký trh. Konec prokrastinace koupilo jedno z pěti největších světových nakladatelství Macmillan za stovky tisíc dolarů. Ludwig se při té příležitosti přestěhoval do New Yorku, kde založil pobočku společnosti GrowJOB Institute a rozjíždí byznys na tamějším trhu. „V Americe je video obsah naší top prioritou. Oproti vzdělávání naživo jej můžeme škálovat pro celý svět a zasáhnout mnohem víc lidí s menšími časovými náklady,“ říká Ludwig. „Navíc má vliv na propagaci mého osobního brandu nebo osobního brandu spoluautorky knihy Adély Schicker, ale také na image knihy, firmy i portálu Procrastionation.com.“

reklama
reklama

Jaký všechen video obsah teď vlastně produkuje GrowJOB Institute a který je vyloženě ve vaší režii?

Tak v první řadě máme záznamy přednášek. Ročně děláme asi deset velkých konferencí, takže máme záznamy třeba 80 přednášek. Část jich dáváme zadarmo a část je za placená. Dál dělám krátká vzdělávací videa, ačkoli nemají do budoucna potenciál být placená. Jsou to takové krátké tipy. A ty teď tvoříme ve třech jazycích, v češtině, angličtině a ve francouzštině. A třetí věc jsou DEEP TALKS, což je má srdcová záležitost, můj podcast. Zvu si do něho zajímavé lidi, u kterých mám jistotu toho, že dělají něco velmi dobře, ale zároveň s hodnotami. Jsou to třeba Tomáš Šebek z Lékařů bez hranic nebo s panem Kmentou, který napsal krásnou knihu Boss Babiš nebo s Václavem Dejčmarem tady z New Yorku nebo s psychiatričkou Zuzkou Špačkovou. A vlastně ještě jedna věc. Děláme dva placené kurzy přes portál Seduo.cz. 

Proč jste s video obsahem vůbec začínali? Chcete se na něj v budoucnu soustředit ještě víc než teď?

Přesně tak. Myslím si, že video obsah je v tom, co my děláme a pokud teď chceme oslovovat celý svět, to hlavní. Náš byznys model bude vždycky postavený na tom, že budeme část věcí dávat úplně zdarma, protože to děláme primárně pro smysl. Takže třeba záznamy z konference Kritické myšlení dáváme všechny zdarma, protože tam vidíme důležitost. Ve společnosti jsou nějaké problémy a naše videa na ně reagují. Vždycky budeme mít placené kurzy na ty věci, které normálně děláme placené naživo. Takže pravděpodobně vždycky bude placený kurz Konec prokrastinace, který je normálně náš placený kurz offline. Je to kombinace freemium modelu, kdy vždy chci dělat něco zadarmo, ale zároveň za tím musí být nějaké placené produkty. Máme kurz v angličtině, ve francouzštině a připravujeme a chceme udělat ruský a další. Protože nezvládneme přednášet po celém světě naživo, musíme to dělat online, což zvyšuje škálu našeho dopadu. Řekli jsme si, že chceme pomoct více lidem a video obsah je cesta, jak se k nim dostat.

Jak se rozhodujete, který video obsah poskytnete placený a který jenom volně?

Jedna z věcí je smysl a druhá z věcí je, když je to nějaký ucelený balíček. Jakože třeba když mám placenou konferenci, tak nemůžeme dát hned za dva dny potom všechny přednášky zadarmo, protože by to bylo nespravedlivý vůči těm lidem, kteří si zaplatí vstup. A zároveň ta konference placená musí být, protože máme náklady na provoz, takže dáváme opravdu primárně ven zadarmo to, co má nejvyšší smysl a největší dopad, a placené dáváme primárně ty produkty, které jsou zpoplatněné i offline.

Co vám to vytváření video obsahu přináší, ať už osobně nebo byznysově?

To teď můžu krásně říct, protože jsem právě dokončil strategii na rok 2019 na Ameriku, kde video obsah je klíčový. Řekl bych, že má prioritu číslo jedna, samozřejmě po knížce. Knížka s video obsahem jsou naše dvě vertikály tady. Přináší to známost brandu, náš hlavní přínos jsou ale určitě finance, protože jsme firma a náklady na žití a na tým v New Yorku jsou velké. A do budoucna jsou videa produkty, které dokážeme škálovat do celého světa. Na knížce máme provizi pár dolarů, ale na videokurzu budeme mít větší provizi.

A mluvíte o USA nebo i o Česku?

Hlavně se to týká Ameriky, protože v Česku pořád přinášejí příjmy offline věci, workshopy, přednášky. Kdežto v Americe, si myslím, je ta cesta spíše online. Trošku máme prioritu prohozenou – svět online, Česko pořád offline. Jinak třetí rozměr video obsahu je samozřejmě ten smysl, protože věřím tomu, že naše produkty lidem opravdu pomáhají. Chodí mi skvělé reakce pod vzdělávacími videi, že to těm lidem opravdu pomohlo. Takže já bych si opravdu chtěl tohle udržet, že hlavní důvod, proč jsem se rozhodl přestěhovat do Ameriky, není byznys. Ale vidím, že svět má nějaké problémy a naše produkty je řeší. Třeba kritické myšlení, to je hrozně důležité v době fake news. Ale samozřejmě na tom potřebuju vydělat, abych si to mohl dovolit. Smysl má hlavní prioritu, peníze jsou něco, co nám zvyšuje dopad toho smyslu.

Z čeho pramení rozhodnutí, že v Americe budete byznys dělat víc skrz video?

Je to mimo jiné z důvodu, že v Česku mám tým o 35 lidech a v Americe tým o 4 lidech, takže s menším týmem se s online dá udělat větší zásah. Je to i cesta, jak zvládnout  masu. A Amerika je velká a my zjistili, že když máme přednášky, tak spoustu času člověk stráví i létáním. V Česku dojedu do Brna, do Ostravy v pohodě, ale tady letět do Kalifornie, to je spousta zbytečného času na cestě.

A vidíte už nějaké výsledky?

Zatím ne, protože zatím my jsme se teď hodně rozhodovali, jak to mít vůbec celé postavené. Nakonec jsme rozhodli, že to bude hodně o mém YouTube, který už má české fanoušky. Budovat nový kanál od nuly by byla chyba, protože YouTube, když už máš nějaké odběratele, tvá videa zohledňuje v algoritmu a dává je výš. Takže my prostě budeme předělávat ty kanály, které máme. České budeme předělávat na anglické a pojedeme tam oboje, jak český, tak anglický obsah.

Myslíte si, že se i v Česku zlomí ten trend k většímu videoobsahu?

Rozhodně. My na to máme data, takže na portálu seduo.cz máme kurz třeba 2 roky. Vidíme větší zájem od firem, že už si zvykají na nějaké webináře, na školení online, na sledování online obsahu, takže prostě budoucnost je v online vzdělávání. Ale zároveň si myslím, že doplněk v offlinu je strašně důležitý, že zároveň onlinově si ty lidi můžou pustit půl hodinové video, kde si shrnou nějaké myšlenky, abych se nemusel opakovat, ale pak tam přijedu offline a budu mít nějaký workshop a budeme diskutovat, zkusíme si nějaké věci v reálu. Takže obě ty části jsou podle mě srovnatelně důležité, jak online, tak offline. Takže není to náhrada offline onlinem, ale je to spíš doplnění.

Vaše DEEP TALKS se vypracovaly na podcast číslo jedna v ČR. Kolik jsi jich už natočil a dosáhl jsi nějakého pomyslného cíle s tímto projektem?

Aktuálně máme natočeno dvacet tři dílů, které mají celkovou sledovanost více než 6 milionů minut. Dohromady může mít díl zhruba třicet až čtyřicet tisíc zhlédnutí, když sečtu všechny platformy. Zhruba 15 000 dělá YouTube, 15 000 v průměru dělá Facebook, když to uploaduju přímo na něj a tak 10 000 dělá podcast. Cíl u toho ze začátku nebyl honit čísla. Někdo má pejska, tak já mám DEEP TALKS. Mým cílem bylo, aby to někdo sledoval. A to sleduje a roste to, takže jo já jsem s tím spokojený na 10 bodů z 10. A daří se mi videa publikovat docela pravidelně a zároveň se lidi dívají na ty staré díly, což je taky důležité, protože jsou nadčasové. Třeba DVTV často řeší aktuální téma, kdežto moje rozhovory jsou takové, že otce Šebastiána si můžeš pustit i za 10 let a bude tam nějaká moudrost, která je dlouhodobá.

Sledujete, kdo jsou vaši posluchači a diváci?

Vůbec. Já nad diváky nepřemýšlím, já rozhovor dělám primárně pro mě a pro hosta, abychom si to užili. Kdo to poslouchá vlastně ani nevím a ani to nechci zohledňovat. Ale asi moje představa je, že to poslouchají lidi jako jsme my, kteří budou z větších měst, budou mít střední a vyšší vzdělání. Ale to si cucám z prstu. Je možné, že se na to dívají i lidi z regionů, senioři…

A jak jste jednotlivé díly propagoval?

Víceméně nijak. Prostě tím, že máme silný sociální sítě. Tím, že to dám na svůj social nebo na firemní social, tak to má nějaký dosah. Na některé díly šlo nepatrné placené promo na Facebooku, ale s hrozně malými rozpočty. A samozřejmě hodně dosahu udělá, když ten díl je dobrý. Lidi si ho prostě sdílejí. Počet views hodně ovlivní kvalita dílu a taky to, jak je host slavný.

Jaké jsou náklady na výrobu DEEP TALKS, ať už časové nebo finanční?

S prvními 10 díly mi hodně pomohl Red Bull. Nyní na tom mám interního kolegu, který pro mě řeší spoustu i jiných věcí, takže náklad je na zlomek výplaty toho člověka. Pak jsou náklady na půjčování techniky a pak jsou malé náklady na promo dílu, ale to je zanedbatelné. A samozřejmě největší náklad je na mě, kdyby se to mělo počítat. Protože já, když aktuálně budu v Česku nejblíž v dubnu, tak už mám naplánovaných 20 přednášek. Takže prodej mého času je jedna z významných složek příjmů firmy a vím, že když budu dělat DEEP TALKS, tak nebudu školit. Takže nejvyšší náklad je ušlý zisk mého času, ale s tím jsem smířený, protože mě ten projekt baví.

Co se týče nákladů a příjmů kurzů na Seduo.cz, jsou pro vás v rámci byznysu důležitou položkou?

Nákladově až tak nejsou, protože nejdražší na tom je  kurz vymyslet. A vlastně vzniká v čase, takže po 100 přednáškách dokážu udělat dobrý kurz a ty přednášky dělám tak jako tak, takže ono potom to už natočit zabere relativně malé množství času. Ale musí to mít člověk odžité a odškolené v tom offlinu. Těžko se stane, že by někdo přišel a natočil dobrý online kurz. Ne, prostě člověk musí normálně školit offline, nasbírat zkušenosti, načíst stovky zdrojů, a pak může udělat dobrý online kurz. Z tohoto pohledu příprava kurzu trvá 12 let, co mám firmu. Ale potom natočit to, jsou třeba 3 dny před kamerou, to už pak tak nákladné není a příjmově to roste. V Česku je to pro nás zatím nevýznamné, ale počítám, že v Americe to bude hlavní příjem.

Co se vám při vytváření video obsahu osvědčilo a co byste naopak nikdy nezopakoval?

Čím dál tím víc poslední dobou si uvědomuju jednu věc. Že něco se prostě nedá delegovat, a i kdybych chtěl, tak prostě třeba slidy k videu si musím udělat sám, protože těžko někomu vysvětlím, jak to má udělat a podobně. Takže ta moje znalost, kterou jsem si odnesl, je, že jsem se za poslední dobu naučil i ty videa stříhat a točit sám, abych v Americe nebyl závislý na komkoli jiném. Mám tady koupená světla, stativ a jsem schopný si video zprodukovat sám od scénáře, po natočení, nastříhání, publikování a promo. Pro někoho je to možná cesta zpět, ale pro mě je to cesta dopředu. Než bych to někomu vysvětlil a než by se to schvalovalo, tak by se to vlastně strašně protáhlo. Podle mě, a to mi říkal i Kovy, je vlastně důležitější video natočit a mít v tom disciplínu, v tvorbě. Tvořit, tvořit, tvořit. A to, že občas to video bude horší nebo bude blbě nasvícené nebo bude trošku blbě nastříhané, tak mi na tom už tolik nezáleží, radši budu mít nějaké video a budu ho mít pravidelně. A proto jsem si řekl, že to budu dělat sám, i za cenu, že bude s horší kvalitou zvuku, videa, ale budu mít jistotu, že to mám celé pod kontrolou.

reklama