"V Texasu je všechno větší", říká se. Je to takový stát ve státě. Asi proto, že svou rozlohou by spolkl deset zemí Evropy a ještě si ukousnul z několika dalších. V Texasu jsou větší porce jídla, větší auta, větší účesy, větší ambice i konkurence. Na druhé straně ale také větší zvyk pomáhat druhým a dobrovolničit ve všech oblastech života. Lidé to tu zkrátka mají v DNA. Od malička jsou vychovávaní v tom, že o Vánocích darují část svých hraček dětem bez domova. Jednou za čas se celá rodina o víkendu sebere a jde servírovat jídlo bezdomovcům, pomáhat uklízet místní jezero, balit děkovné balíčky pro policisty a učitele (ne jako vánoční dárky, ale jen tak, poděkovat za jejich službu veřejnosti). Část svého výdělku měsíčně posílají na neziskové účely. Místní komunity se tu dokáží velmi rychle shromáždit kolem něčeho, na co je potřeba spojit síly v jejich blízkém okolí - ať jde o úpravu parku či takzvané "vlaky jídla", které vám známí zorganizují po operaci, porodu nebo úmrtí někoho blízkého. Každý den po dobu několika týdnů se u vás někdo zastaví s obědem či večeří. Jídlo vám přivezou i ti, které jste potkali třeba jednou v životě nebo je vůbec neznáte. Američané to považují za něco automatického, mají na to speciální webové plánovače a telefonní aplikace.

reklama
reklama
Tento článek je pro web uzamčen.