Kritika marketingové komunikace hnutí ANO se v poslední době vede dvěma směry. Ten první dost připomíná státní umělkyni Jiřinu Švorcovou: pohrdáme těmi, kdo v nezkrotné pýše ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz poskytují Babišovi své služby. Druhý směr netají nadřazenou shovívavost: to se pořád říká, jaký má Babiš tým bezva expertů, a přitom koukejte, jak ho nechávají fňukat před kamerami. Hanči! Topinko!! Prchale!!!

reklama
reklama

Ano, nechávají ho fňukat a vždycky si od něj vyslechneme čerstvý příval rozčilené českoslovenštiny. Protože jsme na to všichni zvyklí a očekáváme to. Babiš, který by před kamerami nenaříkal nad účelovou kampaní, by ani nebyl Babiš. Je čitelný, předvídatelný, očekávatelný, autentický a ví, ke komu mluví. Stejně jako prezident neoslovuje novináře v místnosti, ale své voliče. A ti stojí na jeho straně. Proti všem. Novináře mají za senzacechtivé idioty a z opozice mají spíš legraci.

Partaje, které chtějí porazit Andreje Babiše a přetáhnout jeho voliče, jsou totiž zoufale nepoučitelné. Při svých dramatických výzvách působí spíš legračně, vůbec nedokáží prodat myšlenku. Kamerám nabízejí přehlídku Don Quijotů zaskočených vlastní odvahou, kteří nemají jakoukoliv strategii pro případ, že by jejich volání po pádu vlády náhodou vyšlo. Z prázdných nádob se po poklepání ozývá mohutné dunění, ale to je tak všechno.

Ještě smutnější je osud vládní ČSSD, která celé roky ví, proti komu stojí, jaké techniky a fígle její úhlavní koaliční partner používá, nebo jaká témata mediálně zvedá. Ale stejně předvádí totální nemohoucnost a neschopnost jakkoliv mu vyfouknout karty a předvést se. Místo toho na tiskovku nastoupí před papundeklovou stěnu, co ještě zbyla z voleb, banda mužů v nepadnoucích oblecích a se severokorejskými účesy. Všichni do jednoho jsou nervózní jako panic, co si jde do drogerie koupit první kondomy, teče z nich pot a jejich sebevědomí se třese někde ve sklepě Lidového domu pod kyvadlem stamilionových dluhů. Je na nich vidět, jak moc je děsí volební výsledek a hrozící cesta do zapomnění, pokud by ve vládě nebyli.

I když ale pomineme všechny formální znaky veřejného vystoupení a na chvíli necháme stranou i to, že forma a obsah by měly jít ruku v ruce, pořád zůstává základní problém. Díváte se na vrcholné představitele ČSSD a vůbec jim nevěříte. Nejsou autentičtí, nejsou důvěryhodní. Pořád visí ve vzduchu základní otázka, proč jsou tedy s tak hrozným člověkem ve vládě, když k němu mají spoustu výhrad. A ona bohužel visí ve vzduchu i ta základní odpověď, kvůli které nakonec sociální demokracie svěsila ocas a odešla si lízat rány: protože by jinak nebyli ve vládě. Protože by jinak nebyli vůbec nikde.

Filip Rožánek. šéfredaktor webu, MAM.cz

reklama