Se skutečností, že pro komunální kampaň neexistuje legislativa zajišťující její transparentnost, naložily strany různě. Část politických subjektů si dobrovolně zřídila transparentní volební účty a informovala o rozpočtech kampaní, o zdrojích a postupech financování, o personálním složení volebních týmů a o počtu a datech volebních akcí. Opačný přístup, tedy využití absence pravidel a souběhu dvou kampaní, zvolila téměř dvoutřetinová většina monitorovaných stran a hnutí.

reklama
reklama
Tento článek je pouze pro předplatitele.
Chcete ho dočíst?
Předplatit si