"Šéf vás čeká."
"Šéf tady bude za chvíli."
"Šéf si ještě něco vyřídí."

Jeden z podřízených Jiřího Ovčáčka, ředitele tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky a tiskového mluvčího prezidenta Miloše Zemana působí uvolněně. V poněkud kožených podmínkách Pražského hradu to je vcelku příjemná změna.

Uvolněně působí i sám "šéf".

reklama
reklama

Vypadá to, že po složitých letech pendlování mezi redakcemi pražských deníků a nevyvedeným angažmá v tiskovém odboru paroubkovské sociální demokracie se našel. "Jen ať mě nenávidí, hlavně když se bojí," řekl prý některý z římských císařů uprostřed mramoru, chleba a her.

"Ať mě nenávidí, hlavně když mě berou vážně," mohl by si říci devětatřicetiletý Jiří Ovčáček.

Éter ho je plný, efektivita komunikace, kterou z Hradu především prostřednictvím sociální sítě Twitter vede, je co do četnosti výstupů v médiích s kterýmkoli z jeho předchůdců ve funkci násobná. Na první pohled to vypadá, že tiskový mluvčí Miloše Zemana představuje vrcholového představitele oboru. Jenže zdání klame. Práce tiskového mluvčího představuje sice specifickou, ale pořád součást public relations. Ve vytváření a udržování neustálého proudu komunikace je Ovčáček opravdu dobrý. Jenomže public relations není jenom o humbuku.

Edward Bernays ve své klíčové knize Crystallizing Public Opinion podstatu řízené komunikace definoval jednoznačně: "Ovlivňování veřejného mínění znamená vytváření souhlasu."

A přesně tohle Jiří Ovčáček nedělá.

"Pan prezident je spokojený," odpovídá Jiří Ovčáček na otázku, jaká jsou hlavní kritéria jeho práce.

Právě tato věta vystihuje, proč je tak složité hodnotit působení Jiřího Ovčáčka. Jeho zadavatel je samozřejmě vysoce specifický. Značná část řízené hradní komunikace není ničím jiným než kouřovou clonou, za níž se v ústraní odehrávají klíčová rozhodnutí. I takový je úkol manažera politické komunikace. Jenže právě tato část by se měla odehrávat co nejméně nápadně. Pro tiskový odbor Kanceláře prezidenta republiky je místo toho stěžejní činností, činností, kterou se nikdo nesnaží ani držet v ústraní.

PERSPEKTIVA TŘÍ

Hodnotit Jiřího Ovčáčka coby manažera komunikace je nevděčná záležitost. Sám Ovčáček dobře rozpoznal, že do hodnocení jeho praxe se nutně promítá nevole, jakou svými činy a charakterovým nastavením vyvolává jeho šéf Miloš Zeman. Ovčáček bývá často znevažován, ne zcela korektně bývá označován za "nižšího státního úředníka" nebo za "bezvýznamného novináře."

Tento způsob vcelku bezúčelné denunciace jenom dokazuje, jak složitou materii Ovčáček představuje. Ostatně i z ankety, kterou týdeník Marketing & Media pořídil mezi špičkami české profesionální komunikace, je jasné, jak nejednoznačné reakce hradní mluvčí vyvolává.

Tento článek je pouze pro předplatitele.
Chcete ho dočíst?
Předplatit si