V posledních letech se Yesim Kunterová soustředila na vytváření marketingových strategií s využitím her pro klienty z různých segmentů. Z pozice kreativního stratéga se snaží porozumět chování lidí za účelem vytváření nových zážitků a definování nových obchodních příležitostí.

Máte copyright na systém Play to Innovate. Co to znamená?

Play to Innovate umožňuje využívat hraní jako metodologii, která podnítí představivost, kreativitu a porozumění insightům. Při tvorbě nového příběhu pak můžete celou storyline pojmout z úplně nového úhlu. Chcete-li nějakou oficiální definici, pak Play to Innovate uplatňuje nové způsoby porozumění a vytváření nového významu pro tvorbu lepších klientských řešení.

reklama
reklama

A když byste to měla vysvětlit hravě...

Hraní je pro náš vývoj nesmírně důležité. Je klíčovým zdrojem pro rozvoj kreativity, ale má zásadní problém: generační rozdíly. Jinak si hrají nemluvňata, jinak teenageři, jinak dospělí. A pak jsou tu i rozdíly genderové. Hraní je prostě začátek všeho. Prostřednictvím hraní se učíme od nejútlejšího věku poznávat sami sebe, učíme se, jak komunikovat. A hraní nás potom učí zvládat věci mnohem lépe v praxi.

Jak vaši práci ovlivňují nové technologie? Hrát si s dřevěnými hračkami nebo s legem před dvaceti lety přece byla úplně jiná zkušenost než hrát počítačovou hru dnes...

Ten vývoj je rozhodně překotný. Já začínala jako designérka, naučila jsem se principy designu, ale uvědomila jsem si, že nejvíc mě vlastně zajímají jeho psychologické aspekty. Když jsem dala dohromady design s psychologií, došla jsem k navrhování hraček. Během studia jsem se také naučila základům marketingové komunikace: jak komunikovat zábavně a vytvářet produkty, které spotřebitelé budou chtít kupovat. Zjistila jsem, že musím být velmi opatrná a pečlivá při přemýšlení o tom, co motivuje lidi k nákupu produktu. A že ta motivace a její příčiny jsou vlastně v celém procesu to nejdůležitější. Nestačí mít skvělý produkt, a to vlastně ani není tak důležité. Co je důležité, je mít dokonalou motivační strategii, která vám ten produkt dokáže prodat bez ohledu na jeho možné nedostatky. Proto jsem se začala zajímat o hraní jako takové. Už nejen z dětského pohledu či z perspektivy zábavy, ale z toho úhlu, jak hraní probíhá v našich každodenních životech. A stala se z toho mnohem hlubší záležitost, než jsem na začátku zamýšlela.

Dokáží ale dát manažeři hraní a herním prvkům v marketingu dostatečný význam?

Myslím si, že se to teď mění k lepšímu - možná i díky technologiím, na které jste se ptala. Respektive - lidé vždycky byli hraví, ale zapomněli, co to "hravost" je. Dnes už se začínají rozpomínat, protože vidí, že jim pomáhá v práci i v obchodním úspěchu. Máme před sebou ale ještě hodně dlouhou cestu, abychom přesvědčili společnost o tom, že slovo "hraní" není v byznysu špatné, ale naopak velmi důležité. Vezměte si branding - lidé potřebují emoční vztah ke značce. A nejjednodušší způsob, jak takovou emoci vytvořit, je hrou. Hraní je tak efektivní způsob budování značky, že ti, kteří to zkusili, už to nikdy nebudou dělat jinak. Ale on to zkusil málokdo. Marketingoví manažeři většinou dělají gamifikaci - to je teď docela trendy, ale gamifikace je taková vážná, strukturovaná forma hraní, což je pro mě už samo o sobě protimluv. Hravost má mnohem širší rozměr a víc vrstev než to, čemu říkáme gamifikace. Podrobně o tom budu mluvit v Praze na své přednášce na Forum Media.

Zmínila jste genderové rozdíly v hraní. Které jsou ty hlavní?

Chlapci se prostě chovají jinak než dívky, a proto si i jinak hrají. Dám vám příklad: chlapec a dívka si hrají s autíčkem. Hrají si oba, ale různě. Storytelling - tedy co pro ně hraní s autíčkem znamená a také třeba způsob, jakým s autíčkem jezdí v prostoru, bude velmi odlišný. Jiný příklad. Když chlapec s dívkou stavějí hrad, chlapec bude říkat, že staví obrovský, velmi silný, pevný hrad. Dívka bude o stejném hradu říkat, že staví krásný hrad, hrad pro princeznu, hrad, ve kterém už vidí příběh. Chlapci se vyjadřují čísly nebo superlativy, kvantifikují. Dívky vyjadřují emoce, kvalitu. Role, které dáváme, a způsob, jakým se chováme k jinému pohlaví, se do způsobu hraní hluboce otiskuje. Jaká část z toho pochází z přírody a jaká z výchovy, o tom se dosud debatuje.

reklama