Loni třicetiletý Pražák Prokop Bartoníček se uměleckým instalacím věnuje téměř polovinu života, poslední roky pod vlastní značkou pebe/lab. Dnes žije a pracuje na střídačku v Berlíně a v Praze, kde vyvíjí interaktivní instalace a experimentální projekty. Jako bývalý člen umělecké skupiny Ztohoven se podílel na instalaci atomového hřibu do vysílání České televize.

"Videoprojekce nebo mapping není nic nového. Jsou to nejméně deset let staré technologie, které se ale teprve teď dostávají k široké veřejnosti a stává se z nich mainstream," říká Bartoníček. Sám začínal na tanečních party a jako první český VJ objevoval možnosti míchání živého videa z počítačů.

reklama
reklama

Prokop Bartoníček

Designér, nar. 1983 v Praze

V roce 2003 byl přijat na VŠUP do ateliéru sochařství profesora Jiřího Beránka a v letech 2007 a 2008 studoval u profesora Joachima Sautera na berlínské Univerzitě umění. Sauterova agentura Art+Com je mimo jiné autorem kinetických instalací v muzeu BMW. Pracuje v Berlíně a v Praze.

Aktuálně se věnuje kinetickým a mechanickým projektům, které definuje jako "custom made" instalace. "V zahraničí bývají využívány během komerčních akcí ve velkých obchodech, při prezentacích nových produktů, třeba aut a jiných. A jsou to velmi nákladné projekty, pro eventy i trvalé expozice, od výloh a showroomů po veletrhy a muzea," vysvětluje Bartoníček.

Je chyba v agenturách?

Je stále v kontaktu se svými spolužáky z Berlína, jejichž práce vystavuje v showroomu 22presents v pražské Mlynářské ulici. "Cítím se být součástí berlínské scény, její zástupce sem vozím a snažím se s jejich tvorbou seznámit české tvůrce. Paralelně dělám akci Bones, kde v rámci party dávám světelným projektům možnost fungovat společně s hudbou," popisuje Bartoníček.

Základním problémem ale podle něj je, že tuzemské agentury by sice rády podobné instalace využívaly, ale neumí je patřičně ocenit. "V kreativním oddělení sedí člověk, jehož povědomí o interakci končí u aktuálních her z App Storu, rád kouká na sci-fi a obdivuje kampaně z Londýna, u kterých často začíná jeho prezentace," naznačuje výchozí situaci Bartoníček.

Signmaking nejsou letáky

Na základě briefu pak dotyčný vyšvihne koncept, který podle Bartoníčka nemá s realitou a možnostmi výroby příliš mnoho společného. "Dříve než se pak agentura poradí s technologem, který v jejích řadách z důvodů úspor chybí, už se to cpe klientovi ke schválení. Tento koncept se projednává a řeší pár týdnů," dodává Bartoníček.

Připravit rozpočet na světelnou či interaktivní instalaci není podle něj stejné jako nacenit letáky. "Abych z rukávu vysypal adekvátní cenu, musím udělat projekt, což je v podstatě polovina práce," myslí si Bartoníček.

Když už se dostane k hrubému rozpočtu, všichni se podle něj diví, že skvělý nápad, co má vypadat a fungovat jako z Hvězdných válek, nestojí sto tisíc, ale spíš jako nové auto. "Ano, unikátní věci, co navrhuje a vyrábí tým schopných lidí a co musí něco vydržet, pak také něco stojí!" tvrdí Bartoníček.

Další překvapení podle něj přichází po dotazu na časový plán. "Ne, za tři až čtyři týdny to opravdu dodat nejde," směje se Bartoníček. Přesná technická řešení pro výrobu trvají podle něj nejméně dva týdny, kdy se objednávají díly, které cestují i tři týdny.

Nepřipravenost agentur bude mít podle něj za následek vstup specializovaných agentur ze zahraničí, které budou místním klientům pod cenou prodávat své starší práce do té doby, než místní trh de facto ovládnou.

Více k tématu si můžete přečíst v pondělním 48. čísle týdeníku Marketing & Media.

reklama